Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 7 | 37
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Thassos 2016

Autor:
Zařazeno:
Thassos
Napsáno:
03.06.18 15:49
Fotografií:
21
Přečteno:
386
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 07:50
25 °C
Skorojasno
VJV, 2.1 m/s
Dvacet let jsme s našimi dětmi trávili letní dovolenou v zahraničí a vždycky jsme pečlivě dbali na to, aby to bylo pokaždé na novém místě. Proč bychom se měli někam vracet, když je tolik krásných míst? Přesto jsme tak nějak věděli, že jestli se někam vrátíme, bude to Thassos. Proč? To fakt nevím, protože jsme určitě viděli hezčí a atraktivnější místa v Řecku i jinde. A přece jsme nezaváhali, a když jsme s manželkou (Pavča) měli vyrazit na první dovolenou bez dětí, zvolili jsme Thassos. A letos se tam vracíme už potřetí za sebou a po čtvrté celkem. Zatracené sirény.
Už mnoho let čtu na řecko.name cestopisy a letos jsem se rozhodl, že je na čase také něčím přispět. Nejdříve zavzpomínám na náš pobyt v roce 2016, následně na pobyt v roce 2017 a pak napíšu cestopis z letošní cesty, na kterou vyrážíme v červenci. Vzhledem k tomu, že budu vzpomínat po dvou letech, nepůjde o klasický cestopis, spíše o postřehy a vzpomínky.
Bylo deštivé pondělní ráno. Zabalili jsme trička, plavky, opalovací krémy a vyrazili. Naše první dovolená u moře bez dětí musí být přece dokonalá. A navzdory všem překážkám nakonec dokonalá byla.
Je tu ten oblíbený začátek dovolené. Stojíme ve frontě na odbavení, před námi jen pár lidí, protože jsme přišli včas. Vše je zalité sluncem, teda ještě ne, ale brzy už bude. S lehkým úsměvem beru z tašky svůj a Pavčin pas, ať máme vše připravené. Pořád ještě s lehkým úsměvem oba otevírám, abych zkontroloval, zda není některý prošlý a vzápětí mi úsměv mizí a s ním i blížící se thassoské slunce. Pavčin pas je už rok prošlý. Tedy cestovní pas, aby bylo jasno. "Máš občanku?", ptám se s nadějí. "Doma", zní odpověď. Z poklidného začátku je hektický. Naštěstí je syn doma a tak mu voláme, ať najde Pavčinu občanku a zavolá si taxík na letiště. Opouštím frontu na odbavení a jdu si dát do bufíku pivo. Na uklidnění. Nakonec se vše stíhá a zdá se, že slunce se k nám přece jen blíží.

Ale problémům na letišti ještě nebyl konec. Pavča šla dolů ze schodů do odletové haly a koukala, kterým že letadlem poletíme (no, na ploše bylo jen jedno) a nekoukala pod nohy. Šlápnutí do prázdna a už ležela. Hned se seběhli lidé i letištní personál. Pavča ale byla připravena. "Podejte mi mou tašku!", pravila. "Mám v ní ortézu." No řekněte, kdo nosí v příruční tašce do letadla ortézu? Třeba ten, kdo loni na dovolené upadl na pěší zóně a od té doby má problémy s pravým kotníkem? Nebo ten, kdo před dvěma léty na jiné dovolené upadl a narazil si koleno? Pavča nasadila ortézu, řekla, že to bude dobrý a vyrazili jsme do letadla. Jenže v letadle při cestě do Ostravy noha natekla a bolela čím dál víc. V Ostravě bylo mezipřistání a tak jsem usilovně hledal někoho, kdo by se na nohu mrkl a případně dodal mastičku a led. Jedna velmi ochotná pracovnice letištní kontroly promptně zajistila led z místního baru a hned také vzala Pavču k letištní lékařce. Otázku, kterou mi pak položila, jsem vážně nečekal: "A musíte letět?". No, nemusíme, ale bylo by to fajn, právě nám začíná dovolená, pomyslel jsem si. No, nakonec to ještě dopadlo celkem dobře. Letištní lékařka naznala, že Pavča letět může (u zlomenin hrozí v letadle embolie) a vybaveni ledem jsme tedy odkulhali zpět do letadla. Tak vzhůru do Řecka. Hurá. (O zlomeninu se nakonec naštěstí nejednalo a tak po pár dnech léčby byla Pavča jakžtakž pohyblivá).

Zamířili jsme do letoviska Potos, kde na pláži Antonio Beach leží apartmánový dům Lambiris, kde jsme byli ubytováni už v roce 2005. Mezitím prošel rekonstrukcí a kvalita bydlení se ještě zlepšila. Pláž, kdysi skoro bez lidí, se bohužel velmi často zaplnila poměrně hlučnými turisty ze Srbska a Rumunska, ale moře a krásné koupání se nezměnilo. Stejně jako naprosto úžasné západy slunce.
Majitel našeho apartmánu vlastnil i tavernu ve vesnici Theologos v horách, asi 20 km od Potosu.. Stejně jako před jedenácti lety jsme se tam vydali taxíkem. Tavernu založil pan Lambiris už v roce 1970. Při naší první návštěvě nás přivítal osobně, ale teď už má svoje roky a tavernu přenechal svému synovi. Hned po příchodu do taverny jsem mu ukázal tatínkovu jedenáct let starou fotografii, abych prolomil ledy. A to se, myslím, povedlo. Večeře byla skvělá, asi to nejlepší, co jsme letos na Thassosu jedli. Skvělé rožněné kůzlečí, výborné víno. Pan Lambiris junior se nám velmi ochotně věnoval celý večer, kolem krásné ticho hor. No právě. To ticho bylo až příliš velké. Problém totiž byl, že kromě nás v taverně nikdo nebyl. Když jsme se šli později projít po Theologosu, zjistili jsme, že další taverny praskají ve švech. Hlavně asi proto, že se umí prodat, nabízejí spoustu akcí a snaží se nahnat zákazníky dovnitř. Pan Lambiris to dělá stejně jako jeho otec. Jenže doba se změnila, konkurence přibyla a dělat skvělé jídlo už nestačí. Později jsme se od jednoho Čecha, který žije v Potosu už asi dvacet let (je to Mirek, zmíněný v jednom starším cestopisu zde) dozvěděli, že to s tavernou Lambiris nevypadá dobře. Škoda.
Asi v polovině pobytu jsme si půjčili na dva dny malou Kiu a vyrazili objevovat Thassos, protože během naší první návštěvy jsme toho příliš neviděli. První den jsme vyrazili na západ. Vykoupali se na menších krásných plážích (Psili Amos a Livadi), zastavili se na vyhlídce u kláštera Archangelos Michail i v Aliky (tam mě to trochu zklamalo) a nakonec přijeli k Paradise Beach. Ta je opravdu krásná. To se samozřejmě ví, takže když jsme na ni přijeli, byla plná až k prasknutí. Vtom se zatáhlo, zahřmělo, zvednul se vítr a většina lidí, místo aby počkala, co z toho bude nebo se eventuálně schovala do nedaleké restaurace, se prostě sbalila a odjela. Padlo asi deset kapek a za chvíli už zase svítilo sluníčko. Přijížděli další lidé a prodejci lehátek a slunečníků mohli vše prodat ještě jednou. Ale hlavně byla najednou pláž krásně poloprázdná. A to byl ten pravý ráj. Odtud jsme pokračovali do Panagie, kterou jsme si hned zamilovali. Krásné městečko v horách, kde mají všechny domky šedou střechu, nás prostě okouzlilo. Chtěl jsem si vyfotit Panagii shora a tak jsem se vyšplhal na nejvýš položenou ulici (Pavča dole šetřila nohu). Tam seděli u svých domků místní na židličkách a koukali dolů na ty šedé střechy a moře v dálce. Člověk by řekl, že koukat každý den celý život na to stejné omrzí. Ale asi ne. Celý výlet jsme zakončili večeří v Pefkari, které mě fascinovalo klidem a venkovskou atmosférou (letos tam budeme bydlet).
Druhý den jsme vyrazili pro změnu na východ. Nejdříve Tripyti Beach, pak hlavní město Limenas (opět trochu zklamání), koupání na tiché pláži Glyfáda u retro hotelu, který je krásně vidět, když přijíždíte do Limenasu z Kavaly trajektem a nakonec krásný Prinos s výbornou večeří v úžasné staré taverně Vasilis.
Ještě přidám jednu příhodu. Protože jsem rekreační běžec, každé ráno jsem vybíhal směr Potos a trasu jsem postupně prodlužoval až asi kilometr za Pefkari, odkud byla krásná vyhlídka na celé pobřeží. Jak už to bývá, na vyhlídku se musí do kopce a tak poslední kilometr bylo slušné stoupání. Jednou ráno jsem před sebou zahlédl pána v tričku a plavkách, který kráčel vzhůru. Když se blížil nahoru, byl jsem kousek za ním, on to ale netušil. Už v poslední fázi stoupání si sundal tričko kvůli horku. Nahoře se ovšem rozhodl sundat si i plavky, ale na poslední chvíli si mě všiml. Okamžitě se otočil a vydal se zpět dolů, i když před tím mířil opačným směrem. Co tam nahoře kousek od silnice chtěl dělat nahý, už se nikdy nedozvím a asi je to dobře.
Zbytek dovolené jsme, i vzhledem k Pavčiné nožce, trávili na nádherné Antonio Beach, kam jsme chodili i každý večer do moc hezké taverny stejného jména a užívali si dech beroucí západy slunce.
A pak nás jedno brzké ráno zavezli na trajekt a dali jsme zelenému ostrovu sbohem. Následující rok jsme plánovali cestu do Švédska, ale nakonec si nás zase Sirény zavolaly zpět.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nenapsal komentář. Buďte první.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
GSE7S
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Ivča70˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
 
Greek Market
Půjčovna Kréta
Půjčovna Korfu
Půjčovna Rhodos
Půjčovna Lefkada
Půjčovna Thassos
Půjčovna Zakynthos
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací