Parga a kouzelný Epirus

Po dlouhém čekání nastává konečně den odjezdu. Letos jsem se rozhodli podívat po mnoha letech do Pargy, jednoho z nejkrásnějších letovisek kraje Epirus. Jednodenní cesta autobusem uběhla rychle. Před námi se rozkládá nádherná zátoka ve tvaru srdce. Na jednom oblouku je dlouhá pláž Valtos , kde jemný písek postupně přechází přes malé kamínky až ve velké oblázky. V druhém oblouku se rozkládá městečko ve tvaru amfiteátru . Je plné úzkých uliček s obchůdky a tavernami, kde vás usměvaví Řekové zvou na tzatziky, gyros a jiné lahůdky. Najdete zde i řecko-českou kavárnu „Café café“, kde dělají výtečné frappé a jogurt s ovocem, medem a ořísky. Je zde k dispozici i bezdrátové připojení k internetu. Na kopci mezi Pargou a Valtosem najdete benátskou pevnost , ze které je nádherný výhled. Parga je známá svými ostrůvky s kostelíky a kapličkami . Na ten největší se dá z městské pláže i probrodit. Milovníci koupání mohou kromě Valtosu a městské pláže využít také Piso Krioneri , maličkou pláž na jižním konci Pargy, kde se nejlépe šnorchluje. Z přístavu jezdí také lodní taxi na pláž Lichnos, která je od Pargy vzdálená asi 2 km.
Nás ale pláže tolik nelákají. Vybaveni průvodcem a mapami vyrážíme do půjčovny pro Hyundai Getz. Po chvilce smlouvání dostáváme 5 dní za cenu 4 a o třídu lepší auto. Prý dárek pro naše kamarádky studentky Jako křest jsme vybrali 250 km dlouhou cestu ke klášterům v Meteoře, které byly postaveny ve středověku na vrcholcích skal. Z Pargy jsme vyrazili na městečko Paramythia, kde je nájezd na novou dálnici, která vede kolem Ioanniny na Metsovo a potom na sever do Makedonie. Dálnice ještě není úplně hotová a tak občas sjíždíme na starou silnici. Jen co vjíždíme do hor, vzpomínáme na pána z půjčovny, který se při dotazu na mlhovku rozesmál, že v Řecku mlhu neznají . Silnice je vlhká a díky mramoru, který se do ní přidává také pořádně klouže. Pomalá jízda se vyplatí, jelikož není výjimkou, že za zatáčkou potkáte třeba krávu . V Meteoře se naštěstí počasí trochu umoudří a nám se naskytne pohled na spoustu autobusů a davy turistů mířících do klášterů. První navštěvujeme ženský klášter, který je velmi maličký a skromný. Potom zamíříme k největším klášterům Varlaám a Megalo Meteoro . Pro návštěvu volíme druhou možnost. Poznáváme klášterní kuchyni , jídelnu a hlavní kapli, kde se samozřejmě nesmí fotit. Z terasy u klášterní zahrádky je nádherný výhled do kraje. Ve sklepních částech je výstava krojů , uniforem, ikon a písemnictví. Lze tu v obyčejné vitríně spatřit i spisy z 15. stol. To už se ale ručička přehoupla přes třetí hodinu a my musíme vyrazit zpět. Vzhledem k dlouhé cestě domů nám již nezbyl čas na městečko Metsovo, které by si návštěvu zasloužilo. Snad příště.
Na druhý den jsme si naplánovali výlet do národního parku Vikos-Aoos , který najdete asi 25 km severně od Ioanniny. V informacích na správě parku nám poskytli mapy celé oblasti, poradili kde jsou nejhezčí místa a nechali nás nakouknout do knížek s fotografiemi. Bohužel máme jen jeden den, což je obrovská škoda. Jedeme se podívat na mosty, po kterých vedla stará stezka pro soumary . Cestou do vesničky Kipi jsou k vidění hned 4. Po malé svačině v místních potravinách jedeme do městečka Monodendri. Zde je nádherný výhled na 1 km hluboký kaňon řeky Víkos , který je zapsán v Guinessově knize jako nejhlubší na světě. Bohužel není čas projít ho celý a tak vyhledáváme místní klášter Agia Paraskevi , ze kterého vede cca 500m dlouhá skalní římsa nad kaňonem . Pokud netrpíte závratí, je to úžasný zážitek. Nás kaňon naprosto uchvátil a bylo nám líto, že cesta už dál nevede . Příště si bereme spacáky a na park si vyhradíme několik dní.
Čas ale neúprosně letí a my musíme nasedat do auta. V Peramě stihneme ještě poslední prohlídku krápníkových jeskyní . Vstupné 7 euro je sice nejvyšší v širém okolí, ale stojí za to. 1 km dlouhá trasa se s našimi jeskyněmi nedá srovnat. Do Ioanniny se dostáváme již za tmy a všechna muzea mají bohužel zavřeno. Posilníme se gyrosem a navštívíme alespoň pevnost se zbytky starého paláce a mešitou . Vymotání se večer z Ioanniny se vyrovná dopravní špičce v Praze Domů přijíždíme vyčerpaní a plní obdivu k řidiči, že neusnul za volantem.
Následující den je v plánu Lefkáda. Bohužel se probouzíme do pořádného deště a zimy, takže z postele se odvážíme až večer a výlet se přesouvá na čtvrtek. Ráno si přivstaneme a vyrážíme do Prevezy, ze které vede na Lefkádu tunel. Ani dnes nám ale štěstí nepřeje. Za krk nám prší a pohled na Lefkádu v černotě je opravdu žalostný . Otáčíme autíčko a cestou zpátky pečlivě sledujeme směrovky na památky. První zastávkou je město Nikopoli , postavené na oslavu vítězství před 2000 lety. K vidění jsou zde zachovalé mozaiky , podlahové vytápění v lázních a s trochou fantazie i divadlo a stadion. Město muselo být ve své době obrovské. Stále tu probíhá archeologický výzkum, takže některé části jsou nepřístupné. Druhou zastávkou jsou zbytky města Kassopi ze 4. stol. př. n. l. Tady je té fantazie ke spatření divadla potřeba víc, ale za to hrobka schovaná na úplném kraji, která není ani zanesená v oficiálním plánku to trošku vynahradí . Schovává se podzemí, pod nízkou stříškou, která vypadá spíš jako zakrytí hnojiště a kolem které se v klidu pase dobytek. Asi 1 km nad Kassopi je sráz, na kterém stojí památník Zalongo . Byl postaven na památku žen, které, než aby se nechali zajmout Turky, skočily i s dětmi ze srázu dolů. Za pěkného počasí je nahoře působivý výhled. Dnes je tam ale dost mokro a tak raději neriskujeme stejný osud a vracíme se do Pargy. Zde nás vítá sluníčko, kterého hned využijeme k zastávce na pevnosti Ali Paša, která je údajně 8 km severně od Pargy. Podle tachometru auta je to z hlavní silnice na úrovni Valtosu jen 4 km. Malá pevnůstka se starou bylinkářkou u vchodu je bohatě členěná a údajně je odtud možné vidět i Corfu. My se spokojili s Paxosem a Antipaxosem .
Poslední den s autem jsme využili k návštěvě věštírny mrtvých Necromanteionu a brození v řece Acheron. Věštírna je odkrytá teprve 50 let. Dlouhá staletí byla schovaná pod byzantským kostelem a pevností. Kdysi zde prý zastavil sám Odysseus. Zaplatil spoustu peněz, aby nejdřív hladověl, pak prošel labyrintem, následně snědl houbičky a byl spuštěn do tunelu s údajným vstupem do podsvětí , aby mohl rozmlouvat s mrtvými. Myslím, že po hladovce bychom v tunelu při správném osvětlení nepotřebovali ani ty houbičky Na řeku Acheron jsme byli zvědaví. Auto jsme nechali ve vesničce Gliki přímo na břehu řeky. Kousek proti proudu vede cestička k soutězce, která je tak úzká, že už na pěšinku není místo. Vybaveni plavkami a ručníkem odvážně vstupujeme do 10°C vody . Z podzemí skal vyvěrá ledová voda mnoha různými skulinami . Za „prameny“ kam se brodí běžní turisté se nenecháme odradit hloubkou vody a pokračujeme dál směrem do hor. Postupně odkládáme oblečení , jelikož místy je potřeba i plavat. Pevnost v horách jsme bohužel nezahlédli, ale i tak byl zážitek velmi intenzivní . Asi po 1,5 km jsme již byli docela prokřehlí a tak jsme se vrátili a chvíli se vyhřívali na sluníčku. Když nás míjeli turisté a viděli, že máme mokré i vlasy, vypadali poněkud nervózně
Po vrácení auta jsme si užívali západu slunce nad mořem a snažili se nachytat ještě trochu teplíčka, než se vrátíme do studeného podzimu. Na příjemný stín olivových hájů , vůni čerstvých citronů a šplouchání moře budeme vzpomínat celý rok. Příště si určitě vynahradíme místa, která jsme letos nestihli.