Dvě mouchy jednou ranou

►►Parga – střepina krásy na řecké pevnině◄◄

Tohle městečko mne učarovalo hned při první večerní procházce. Všichni, kteří touží po uzounkých řeckých uličkách, špetky historie a mnoha restaurací a barů, by zde měli strávit alespoň jednu dovolenou. V Řecku už jsem byla několikrát a nikdy jsem si nestěžovala. Avšak letoviska, která jsou si na mnoha místech velmi podobná (pláž, která lemuje cestu po rovince a kolem ní je spousta restaurací a obchodů), mne začínala nudit. Rozhodla jsem se dát na tip mých známých a zkusit údajně něco jiného. Pargu. A vážení, byla to pohádka. Ani jsem nevěřila, že na světě existuje ještě místo, které bude takto okouzlující a i obyčejný člověk jako já, se tam bude moci podívat. Všichni moc dobře víme, že Řecko má samo o sobě něco, co by jinde člověk jen těžko hledal. A Parga patří mezi místa, která jsou chválou Řecka. Moc ráda bych podrobně popsala, jaké to tam vlastně je, ale myslím, že to osobní kouzlo, které toto městečko skýtá, nelze slovy vyjádřit. Člověk to musí vidět na vlastní oči a cítit na vlastní kůži. I přesto se vynasnažím, abyste se při čtení mého cestopisu cítili tak, jako já, před dvěma měsíci.

Dle mého, Parga není zase až tak malé městečko, jak se o ní píše. Kolikrát jsem si říkala, že je nekonečná. A to nejen svou krásnou, ale i velikostí. Je jako labyrint. Nestane se, že byste přišli na konec uličky a cesta dál nevedla. Vše je tak propojené, že po půl hodině stojíte tam, kde jste stáli před hodinou a říkáte si: „Jak já jsem se sem jenom dostal?“.

Všechno má ale svůj začátek i konec. A to i Parga. Než se dostanete do víru pravého řeckého života, budete muset vyjít betonový chodník do kopce (na konci pláže Valtos), kde už vás budou Řekové lákat, ať ochutnáte jejich speciality. Na konci chodníku spatříte tavernu Stefanos, která je večer nezvykle osvícená. Lidé, kteří si tam vychutnávali nejen řecké speciality, jsem nejednou litovala. Sedět pod oranžově nasvícenými stoly mi přišlo nepřirozené a pro oči bolestivé. Turistů tam i přesto bylo každý večer dostatek, takže jsem předpokládala, že člověk podstoupí jakoukoliv újmu, jen když si bude moci vychutnat každý den čerstvé a skvěle připravené ryby. My jsme tam však nezavítali. Zato jsme navštívili tavernu Flisvos, která byla hned naproti. Celkově bych jí nic nevytkla. Pizza, kterou jsme si objednali, byla poctivě připravená a moc dobrá.

Cesta však pokračuje dále a stále do kopce mezi řeckými domečky, které jsou osvícené nejrůznějšími lampičkami a někdy na zemi majitelé nechávali zapálené svíčky, které dodávaly romantickou atmosféru. A už stojíme na rozcestí . Pokud se vydáme vpravo, uchvátí nás prohlídka staré Benátské pevnosti. Pokud rovně, pokračujeme v cestě malými uličkami, tentokrát po schodech dolů , které lemují z obou stran řecké obydlené domečky . Většina z nich má svůj vlastní obchod se suvenýry, které vystavují podél schodů, takže ani nevíte, na jakou stranu se dívat dříve. A zde začíná to, co popsat slovy nelze. Všude plno lidí, kteří jsou usměvaví a šťastní. Nespočet blbůstek z obchůdků, které se vám v tu chvíli všechny líbí. Řekové na svých typických židlích sedící před svými dveřmi do domu. Nikdy nezapomenu na starouška, který tam seděl v proužkovaném pyžamu a pozoroval okolní svět. Vypadal, že mu v tu chvíli absolutně nic nechybí. A všichni vykládali nebo se ovívali vějíři.

Pro Pargu je opravdu typické mnoho úzkých uliček a domečků, nelepených vedle sebe jako pomlouvající sousedky:o) . To všechno dodává tu správnou atmosféru, na kterou pak člověk vzpomíná ještě hodně dlouho. Když jednoduše nevíte kam, jdete za ostatními. Stejně se vždy dostanete tam, kam jste chtěli. Parga už to tak zařídila.

Hlavní promenáda je ze všeho nejkouzelnější. Její dominantou je obrovská kotva , ležící jen tak na zemi. Když jsem ji viděla, nedokázala jsem uvěřit, že se takové monstrum opravdu dá spustit do moře. „A jakou měl podle tebe asi Titanic?“, upozorňoval mě manžel. No jo, ženská. Každopádně, pokud se u ní budete chtít vyfotit, počítejte s tím, že na fotce do rodinného alba budete vyfoceni zároveň i s dalšími obdivovateli. Samozřejmě nechybí opět plno taveren, jedna vedle druhé. Promenádu uprostřed rozděluje malý přístav, kde kotví výletní lodě , které lákají turisty. Přijíždí sem také lodní taxi, kterým se můžete za 5 euro nechat dovést zpět na pláž Valtos. Platí se samozřejmě za osobu a rozdíl mezi dospělýma a dětmi tu nehraje roli. Cestovní ruch je hold cestovní ruch. A pozor, mám také radu pro ty, kteří ani na dovolené nedají ránu bez internetu. Na mole chytíte zdarma wifi od jednoho blízkého hotelu:o). K dispozici máte i lavičku , a pokud čistě náhodou bude obsazená, jistí to patník.

Turistů je v noční Parze opravdu hodně. Kolikrát jdete a vlastně ani nevidíte před sebe. Doufáte, že vás někdo nezašlápne nebo vy nezašlápnete někoho. A opravdu pikantní je to v úzkých uličkách, kde nevíte kam šlápnout, zatímco si místní Řekové před vás sednou na plastovou židli. Přísahám, že jinde už bych nadávala, ale v Parze to prostě nešlo.


►►Benátská pevnost aneb na chvíli ve středověku◄◄

Benátská pevnost patří mezi skvost Pargy. Pokud ji navštívíte večer, má to své ojedinělé kouzlo. Najednou se ocitnete v 16. století, mezi děly a zapálenými loučemi. Atmosféra je romantická a tajemná zároveň. A co teprve ten výhled na celou osvícenou Pargu. Neuvěřitelná nádhera. Budete chtít stát a koukat se donekonečna. Někteří však dají přednost sklence červeného vína či řeckému salátu a usadí se v malé restauraci přímo na Benátské pevnosti. Všude tma, na stolečcích svítí pouze svícny. Dýchá tu středověk, takže nemůžete od nabídky očekávat složitá hlavní jídla. Pokud však nepohrdnete alkoholem, dobrým drinkem či něčím malým k zakousnutí, určitě obětujte pár minut a usaďte se tam.


►►Taverny, po kterých vaše chuťové pohárky zatouží ještě jednou◄◄

Tavernu, kterou stojí za to navštívit, se jmenuje Zorbas. Najdete ji na konci hlavní promenády. Jako správní Řekové vám tam nabídnou zdarma chléb s máslem, a ani se vás neptají, zda si ho přejete nebo ne. Taverna sice nepatří mezi nejlevnější, ale také to není nic, co by si nemohl průměrně finančně založený český turista dovolit. Stoly byly každý večer k prasknutí, číšníci se jen otáčeli. A ty dobroty. Mňam. Co nás nejvíce potěšilo, bylo to, že při našem odchodu se číšník osobně rozloučil a podal si s námi ruku.

Velmi rádi, jsme plnili svá břicha také v Česko-řecké cukrárně. Bylo by velmi složité, popsat, jak se tam dostat. Jednoduše je to jedna z uliček :o). Výhodou je tam pro Čechy česky mluvící obsluha. Pro nás to tedy byla výhoda obrovská, po tom, co manžel při vstupu do taverny řekl: „Bye“ místo „Hello“:o). Jídelní lístek v češtině je tam samozřejmostí, ale pokud si v zahraničí potrpíte na angličtině, tu tam najdete také. Cukrárna byla naše každodenní zastávka na vynikající frapé, čerstvou ovocnou šťávu (kterou si určitě dejte) nebo pohár , který se svou velikostí kácí k zemi. Je ale tak vynikající, že ho budete mít, co nevidět v sobě, aniž by stačil spadnout. Potěší vás velmi příjemné posezení (doporučuji místo s bílými sedačkami) s možností opět wifi internetového připojení zdarma. Tentokrát však budete muset požádat majitele cukrárny, aby vám naťukal heslo. Ale ani teď nebudete muset mluvit anglicky natož řecky. Když požádáte sympatickou českou servírku, vše za vás zařídí.

Jako další stojí za zmínku taverna To Soili. Určitě si tam dejte řeckou specialitu Stifado. Budete se olizovat ještě další den. Výborné hovězí maso s rýží a hranolkami, červenou omáčkou a malými cibulkami. Prostě delikatesa. I tam nás zachránila česká obsluha po tom, co nám zapomněli donést tzatziki:o).


►►Parga a její pláže◄◄

Parga má dvě malé městské pláže. Ta první se jmenuje Krioneri, písčitá a spatříte ji hned od taverny Zorbas. Druhá, oblázková Piso Krioneri je asi o 200 metrů dál mezi skalisky Obě jsou dle mého nic moc. Moře tam není nijak extra čisté, ale lidem, kteří měli poblíž ubytování, a nechtělo se jim ve čtyřiceti stupňových vedrech šlapat kolem Benátské pevnosti, to nejspíš stačilo. Za sebe mohu říct, že bych raději šlapala :o).
Něco jiného je pláž Valtos . Je dostatečně dlouhá, takže si každý najde to své místečko. Blíže k Benátské pevnosti je pláž oblázková , dále od pevnosti písčitá. Nezapomněli tu ani na sprchy zdarma, takže těm, kteří nesnesou na svém těle mořskou sůl, třikrát hurá. Moře je teplejší v oblasti s pískem. Je tu i pozvolný vstup do moře, takže pro malé děti ideální. (No, co si budu nalhávat. Dítě už dlouho nejsem, a přesto jsem děkovala, že se při vstupu do vody hned po dvou krocích nepropadnu o tři metry dolů:o))


►►Nanebevzetí panny Marie – ve víru řeckých oslav…◄◄

Jeden z nejvýznamnějších církevních svátků v celém Středomoří se v Parze slaví opravdu velkolepě. Toho dne (15.8.) místní obyvatelé současně vzpomínají na návrat svých předků po stoletém vynuceném exilu během turecké okupace Epiru. Samotnému svátku předchází slavnostní procesí, které přenáší ikonu Panny Marie z kostela sv. Mikuláše v Parze na ostrůvek Panagia , na který se mimochodem dostaneme pouze tak, že tam sami doplavete. Patnáctého srpna navečer odplují z přístavu všechny výletní lodě a lodní taxíky, aby se vrátily před půlnocí nazdobené, nasvícené a lany na sebe navázané, připomínající tak návrat exulantů z ostrovů Paxos a Korfu. Podívaná je to opravdu zajímavá a má své nepopsatelné kouzlo. Doporučuji si však s sebou vzít minimálně žebřík, jelikož tento večer je v Parze turistů třikrát více, než obvykle. Proto přes zástupy lidí toho člověk moc nevidí. Budete ve výhodě, pokud máte malé dítě, které vezmete „na koníčka“ a do ruky mu strčíte kameru, aby vám to aspoň natočil:o). Součástí oslav je projekce historie Pargy na širokoúhlém plátně, tanec a hudba v přístavu. To vše je završené bombastickým ohňostrojem nad mořem.


►►Znáte rčení uvidět a zemřít? Zajeďte si na Lefkádu!◄◄

Když jsme plánovali dovolenou v Parze, našim přáním bylo navštívit autem Lefkádu. Všem těm, kteří by se jednou rozhodli stejně, tento výlet vřele doporučuji. Auto jsme si půjčovali v půjčovně Parga hire. Půjčoven v Parze není mnoho. Jsou jistě i levnější, ale v Parga hire je zároveň sídlo delegátů z českých cestovních kanceláří, tudíž jsme přesně věděli, co máme ve smlouvě, jak se můžeme dále připojistit, na co se pojištění vztahuje atd. Půjčení jednoho dne malé Toyoty pro 4 osoby nás vyšel na 60 euro. Vratná záloha vás vyjde na 150 euro. Vrátná je však pouze tehdy, pokud autíčko vrátíte pořádku. Pokud chcete, můžete si připlatit 6 euro za havarijní pojištění, které se však nevztahuje na podvozek auta. Jo, chytří Řekové. Moc dobře vědí, proč si to takhle vymysleli. Protože je autíčko nízké, musíte si dávat velký pozor, kam s ním vjedete, protože se může stát, že už odtud nevyjedete. Nám se stalo podobné odstrašující story. Při parkování do opravdu mírného sjezdu se nám podvozek zasekl a odřel o zem. V tu chvíli jsem myslela, že je náš konec a můžeme se rozloučit s vynikající večeří, kterou bychom si koupili za vratnou zálohu 150 euro. Naštěstí jsme děti štěstěny a žádný vytékající benzín z proděravěné nádrže se nekonal. Auto bylo oukej. Dobře, až na pár škrábanců. Ale můžete být v klidu. Odřeniny se tam vůbec neřeší.


►►Cesta za všemi odstíny modré◄◄

Samotná cesta na Lefkádu trvá do hlavního města Lefkády asi hodinu a půl. Cesta není složitá, dá se tam dojet s pouhopouhou papírovou mapou a podle cedulí, hlásajících co vás čeká a nemine. Pokud máte GPS navigaci, je to výhoda. Není ale nutností. Kupříkladu my ji měli a občas nás naváděla do takových polních cest, že bychom těch 150 euro za zálohu stoprocentně neviděli. Takže nejlepší je spoléhat se na svůj zdravý rozum a alespoň nějaký orientační smysl. Po opuštění Pargy je hlavní záchytný bod město Preveza, kde se nachází také vojenské letiště. V Preveze je postavený podvodní tunel, o který vás nikdo neošidí a hezky se jím projede. Pro zajímavost – je dlouhý 1600metrů. Milé paní za to dáte 3 eura a můžete pokračovat v cestě dál. Poté už je cesta na Lefkádu v podstatě jednoduchá, stále po hlavní cestě. Tedy aspoň mně to tak připadalo. Ale to víte, já jsem neřídila:o).

Pokud budete chtít navštívit pláž Milos, z hlavního města Lefkády se vydáte směr Agios Nikitas. Tam zaparkujete a hlavní třídou se vydáte směrem k městské pláži. Při cestě hledejte tavernu Poseidon po vaší levé ruce. Zní to jako šipkovaná s úkoly, že? Ale věřte, že jinak se na pláž Milos nedostanete. U taverny Poseidon zahněte do leva, udělejte pár kroků, a jakmile před sebou budete mít schody s nápisem Milos beach, už můžete šetřit síly na pořádný výstup. Nedoporučuji s sebou brát nic, co váží více, jak vy samotní:o). Přenosné ledničky nacpané k prasknutí (čím jiným, než pouze pitím) nebo slunečníky s podstavcem plněným vodou nepřipadají v úvahu, pokud tedy nemáte fyzičku atleta. V tom vedru budete mít co dělat sami se sebou. První do schodů, pak do kopce a pak zase z kopce. Hotová zátěžová zkouška. Jakmile vyjdete ten šílený kopec, budete sotva popadat dech. To však ještě nevíte, že až se podíváte shora na tu nádheru , přestanete dýchat úplně. Bude se vám chtít z kopce kutálet, ať jste co nejrychleji dole. Raději to ale nezkoušejte, už jen proto, že lidé jsou shora malinkatí jako mravenečci, takže výška je to pořádná.

Všeobecně platí, že ať už pojedete na jakoukoliv pláž, parkujte na jakémkoliv volném místě na okraji cesty. Čím blíže se budete blížit k pláži, tím více bude aut a méně místa .


►►Nejkrásnější pětka◄◄

Za tři dny jsme na Lefkádě stihli navštívit 5 pláží a každá nás něčím uchvátila. První den to byla pláž Milos, jejíž pohled shora si člověk uchová v paměti navěky.

Navštívili jsme také pláž Kathismu, která však byla zaplavena tolika turisty, že jsme se tam otočili na podpatku a pokračovali dál. Kathisma bývala krásná pláž nedotknutá lidskou rukou. Dnes z ní však lidé udělali „komerční chaos“.

Všude plno kamínků i obrovských kamenů , mezi kterými se schovávají nejen zamilované dvojice – to je pláž Megali Petra . Opět nepopsatelná nádhera.

Druhý den vyhrála pláž Porto Katsiki , ta „nejznámější a nejlidnatější“. Ano, mohu potvrdit i já, že těch lidí tam bylo opravdu spousty. Přesto mi to nevadilo. Dá se přece pochopit, že takovou krásu si nechce nechat ujít více lidí.

Pláž Egremni jsme si nechali na poslední třetí den. A pro mě je to jednoznačně vítěz, ze všech pěti. Ještě než ji vůbec uvidíte, ohromí vás vápencové podloží, které se nachází už na samotné příjezdové cestě. Stromy jsou celé bílé a vy si najednou připadáte, jako kdyby měl za chvíli zazvonit zvoneček a Ježíšek přinést dárky:o) Ale při těch čtyřiceti stupních se rychle vzpamatujete a uvědomíte si, že si tak opravdu jenom připadáte. Poté na vás trpělivě čeká 350 schodů, které sejdete raz dva. Možná až při těch posledních dvaceti dřevěných, které drží jen pomocí vůle boží, se vám budou klepat kolena. Všechno ale přežijete ve zdraví a už se můžete kochat tou nádherou. A vážení, ty obrovské vlny , které tam moře vytváří, jsem v životě neviděla. Většina turistů jen ohromeně stála na souši a s otevřenou pusou pozorovala pár odvážlivců, kteří mezi vlnami bojovali o přežití. I já jsem nakonec sebrala poslední zbytky bobříka odvahy a nelitovala jsem. Vím, že si tenhle pocit stoprocentně chci ještě jednou zopakovat.


►►Co říci závěrem?◄◄

Nerozmýšlejte a příští rok si Pargu určitě vyberte:o) V kombinaci s Lefkádou zaručeně nebudete litovat. Vyplatí se to hlavně těm, kteří se na Lefkádu jinak nemají šanci dostat. Po většinu se s cestovkou dostanete na Lefkádu pouze letecky, výjimkou je rok 2011, kdy jedna nejmenovaná cestovní kancelář má Lefkádu už i autobusem:o). Výhoda pro ty, kteří se bojí létat nebo si z finančních důvodů letadlo dovolit nemohou. Lefkáda i Parga, obě mají něco, co ta druhá postrádá. Noční život a starobylý řecký ráz Pargy byste na Lefkádě jen těžko hledali. Tyrkysové moře a pláže beroucí dech zase v Parze nespatříte. Jsem ráda, že jsem si mezi nimi nemusela vybírat a měla jsem možnost poznat oba kousky řeckého ráje.
Sladkou tečku na závěr bych chtěla věnovat mému poděkování Řecku. Poskytuje mi okamžiky, díky kterým stojí za to žít!


►►Co by se mohlo hodit:◄◄

Půjčení auta:
- 1 den/60 euro
- 2 dny/105 euro
- 3 dny/145 euro
- 7 dní/ 310 euro-
- vratná záloha: 150 euro
- havarijní pojištění: 6 euro

Česko-řecká cukrárna:
- frapé: 2 eura
- čerstvá ovocná šťáva: 3,50 euro
- pohár: 7 euro

Cesta z Pargy na Lefkádu:
- za tři dny jsme projeli benzín za 80 euro.
- podvodní tunel v Preveze: 3 eura

Lodní taxi z pláže Valtos do přístavu: 5 euro/osoba