Čtyři cestovatelky na Ostrově želv

A je to tady, dočkaly jsme se. Je polovina srpna, u nás počasí skoro jako na podzim, ale já a mé tři kamarádky jedeme na společnou dovolenou na slunný Zakynthos. Jakožto věčný nadšenec cestovaní mám nastudovaný celý ostrov. Pár měsíců dopředu si připravuji každou část ostrova a naše trasy. Holky už se mnou mají něco nacestováno, a tak to vše s poklidem nechávají na mě. Díky bohu, organizování dovolených je prostě můj koníček. V den D si balím poznámky do příručního zavazadla a těším se, až holkám v letadle povyprávím plán naší týdenní cesty. Budu se totiž muset nějak zabavit, létaní je pro mě to jediné, co na cestování nemám opravdu ráda. Jelikož se i holky trochu bojí létaní, Sandra dokonce letí poprvé, tak se po odbavení a všech formalitách jdeme ještě posilnit něčím dobrým na odbourání stresu. Ani byste nevěřili, jak jedno pivo a jeden panák Becherovky dokážou pomoct. Nicméně v 5:15 místního času usedáme na svá místa a vzlétáme vstříc novým zážitkům. Cesta uteče jak nic a v 8:30 řeckého času přistáváme na letišti v Kalamaki - jsme nadšené.

Laganas Beach - Cameo Island

Máme před sebou celý první den, nejdříve se ubytováváme v malých apartmánech na okraji Laganasu, jelikož zde je zátoka želv, ale zároveň je zde prý velké rušno. Vstřebáváme první dojmy. Horko je tedy pořádné. Pomalu ani nevybalujeme a chvátáme na laganaskou pláž. Naše apartmány jsou asi 50 metrů od pláže, máme to kousek, což takhle pro začátek uvítáme. Dokonce zakempíme hned naproti plážovému supermarketu – no krása . Celé dopoledne si jen užíváme volno a první chvíle u moře. Na odpoledne navrhuji, že vyrazíme na ostrůvek Cameo, který je naproti přístavu Agios Sostis . Říkám si, že na první den je to celkem nenáročné a zároveň něco poznáme. Odpoledne už nás tedy jen čekalo pořádné zabydlení a hned na to vyrážíme příjemnou procházkou podél pláže. Za necelých dvacet minut dorážíme na místo .
Holky jsou překvapené, co za krásné místo to z druhé strany ostrova je . Lidí je tu sice spoustu, hudba v plném proudu, ale pro nás ideální místo na užívání si prvního dne na tomto krásném ostrově. Okolo 18.00 večer tento ostrůvek zavírá, takže se chystáme zpátky, jedeme opět procházkou podél pláže. Večer ještě zajdeme na večeři směrem k hlavní ,,Straße,,- no, recenze nelhaly, rušno je tu tedy veliké, všude samý cizinec na čtyřkolkách a velký ruch. Dáváme si v místní restauraci večeři a hned se vracíme zpátky.

Laganas Beach - Kalamaki Beach

Druhý den je pro nás odpočinkový, celý den trávíme znovu na laganaské pláži na našem místě a máme v plánu hledat celý den želvu. Od kamarádky, která tu byla v červnu, se dozvídám, že plavala neustále se želvami. Vždy když chtěla, nějakou našla. Kupuji tedy potápěčské brýle, lehátko, bereme šnorchl a kameru do vody a naprosto vybavené se vydáváme do laganaského zálivu s tím, že budeme plavat se želvami. No, kde nic, tu nic. Po nějaké době hledání to vzdáváme a jdeme se slunit. Holky odpočívají, ale mě to nebaví a tak se vydávám na procházku podél pláže směrem ke Kalamaki. Po cestě jsem překvapená, kolik je zde mušlí – jak ve vodě, tak na břehu. Na ,,naší,, pláži jsme byly rády, že jsme něco našly, teď už jen chodím a vybírám si ty nejhezčí . Dojdu až k hnízdům želv a říkám si, že příště deky rozložíme tady, abychom tu mohly hledat želvy, vždyť tu jsou přeci hnízda. Jdu pro Zuzku – mojí potápěčskou parťačku a vracíme se zpátky ke Kalamaki - opět vybavené na hledání želvy. Obě se potápíme a nejednou vidím před sebou něco bílého průsvitného. Vyjeknu a volám na Zuzku, že asi vidím medúzu. Vidí to taky. Shodly jsme se na tom, že je to opravdu medúza a vystrašené plaveme zpátky, jelikož se bojíme, že nás požahá, a měly bychom po dovolené. Zbytek dne se už jen opalujeme. Večer jdeme půjčit auto a domlouváme se s prodejcem, že druhý den v 9:00 si ho vyzvedneme. Potom ještě ukazuji holkám cíle naší cesty a rozhodujeme se, že začneme západní částí ostrova.

Exo Hora - Anafonitria - Shipwreck View - Porto Vromi - Porto Schiza - Porto Limnionas - Keri View

Třetí den máme auto přistavěné, jak bylo domluveno. Auto je nám předáno se čtvrtkou nádrže, tudíž ihned ještě zajíždíme na první benzínku. Zde je velkým písmem napsáno, ať se neobsluhujeme samy, a tak čekáme na pána, který má mimochodem spoustu času, než nám natankuje. Když to konečně zvládne, vydáváme se na výlet západní části ostrova. Prvním cílem je dojet až k Shipwreck View, poté se postupně vracet zpátky. Silnice jsou neoznačené, úzké, je zde spousty zatáček. Ale i tak si vychutnáváme pohledy na spíše neturistickou část Zakynthosu. Projíždíme různými vesničkami , avšak zpozornit chceme ve vesničce Exo Hora, kde je nejstarší olivovník ostrova. Hned na první pohled z auta ho asi poznáváme, proto parkujeme a jdeme na procházku přímo k olivovníku . Naproti vidíme stánek se suvenýry, a tak se jdeme ujistit, zda je toto opravdu ten nejstarší olivovník ostrova. Příjemná slečna s klučinou nás ujišťují, že toto je opravdu on. Jdeme se tedy dotknout olivovníku a necháváme se nabít pozitivní energií. Pak se ale ještě vracíme zpátky ke stánku a necháváme se zlákat na tradiční suroviny. Dostáváme ochutnat medy nebo likéry. Nabízejí nám také olivové oleje nebo mýdla. No, stejně jsme chtěly nakoupit suvenýry, tak proč nezačít u těchto příjemných lidí . Nakupujeme tedy pár věcí a pokračujeme dále za naším cílem.
Zjišťujeme, že zde něco hledat, je opravdu lahůdka – ještě, že máme navigaci. Ve vesničce Anafonitria se opět ptáme prodejkyně suvenýrů na cestu k Shipwreck View, dostáváme instrukce a konečně se začínáme blížit k cíli.
Po velmi krkolomné cestě jsme konečně na místě. Uděláme pár snímků a vůbec se nedivím, že tato vyhlídka je prakticky nejfotografovanější místo do časopisů cestovních kanceláří. Je prostě nádherná . Holky pak ještě odpočívají ve stínu, jelikož sluneční paprsky začínají být neúnosné. Já se ještě vydávám na další místa pro pořízení snímků vyhlídky . Horko je opravdu velké a tak se shodneme, že další zastávka musí být koupací.
Vyjíždíme tedy zpátky, cílem naší další zastávky je Porto Vromi. Vyjíždíme cestou zpátky a zjišťujeme, že i když máme navigaci, z nějakých záhadných důvodů jsme tudy nejely. Vracíme se tam, kudy si myslíme, že jsme opravdu jely, ale bloudíme ještě více. Dostáváme se do opravdu úzkých uliček , prakticky místním až před práh domu . Konečně ale poznáváme pravé Řecko. Nakonec jsme se shodly, že tato zajížďka byla vlastně hodně příjemným zpestřením. Možná Eva si to nemyslí, jelikož řídila, ale vypořádala se s tím bravurně.
Jedeme opět přes vesničku Anafonitria, kde zastavujeme a již nás vítá prodejkyně suvenýrů, která nám předtím poradila. Necháme se provést jejím trhem, který je o mnoho větší než v Exo Hora. Dostáváme opět ochutnat místní likér, víno, sladkosti, sýry. Asi 20 minut se zdržíme, necháme se nalákat na dalších pár suvenýrů, a také rovnou kupujeme dvě flašky vína na večer – vždyť bylo přece dobré a domácí.
Máme nakoupeno a konečně se vydáváme k Porto Vromi . Rychlou chůzí sejdeme strmý kopec a okamžitě jdeme do vody . Lidí je zde celkem dost, ale sluneční paprsky nás ženou rovnou do vody, takže to vůbec neregistrujeme. Na Porto Vromi chvíli pobudeme . Za chvilku začíná jít na holky hlad, tak si kupují v místním stánku něco k snědku. Asi po hodince balíme deky a míříme k našemu dalšímu cíli – vyhlídka Porto Schiza.
Tuto vyhlídku není kupodivu těžké najít, dostáváme se k ní po chvilince bez problémů. Potkáváme zde místní tavernu a já obdivuji to nádherné ticho. Je tu opravdu klid. Sedáme na místní terásku, holky si objednávají frappé ale já se ještě musím pokochat překrásným výhledem . Poté konečně koukám do jídelníčku a objednávám si studené pivo a domácí řecký salát – holky s jídlem prohloupily Zde opět chviličku posedíme a shodneme se, že další zastávka musí být opět koupací.
Vydáváme se tedy k Porto Limnionas. Kupodivu ani toto místo nebylo těžké najít. Najednou jsou na všechno ukazatelé. Dostáváme se na parkoviště u Porto Limnionas a doslova letíme k vodě . Zde není typická pláž, musíme najít nejvhodnější kámen, kde se nám bude odpočívat alespoň trochu pohodlně. Mezi tou spoustou lidí je to opravdu oříšek. Voda je zde ale nádherná. Beru kameru do vody a pluji do nejbližší jeskyně, kde udělám pár snímků . Opravdu krásné místo. Dáme si k svačince žlutý meloun a začneme se chystat na na poslední zastávku dnešního dne – vyhlídku Keri.
Prý je zde krásný západ slunce. Opět se celkem snadno dostáváme k vyhlídce, u jedné taverny míjíme největší řeckou vlajku na světě , a za chvilku již parkujeme přímo u vyhlídky Keri. Místo je nádherné. V místním stánku kupujeme zmrzlinu a necháváme se kochat tímto pohledem . Shodly jsme se, že západ slunce byl nejlepším završením dne .
Večer se ještě chystáme na pláž vypít nakoupené vínko. Zjišťujeme ovšem, že jsme pěkně naletěly, jelikož ochutnat jsme dostaly opravdu dobré víno, avšak tohle už tak dobré není. No nedá se nic dělat, náladu si kvůli tomu rozhodně zkazit nenecháme. Na pláži ještě potkáme naše sousedy, také Čechy, kteří jsou sice o pár generací starší, ale sranda je s nimi parádní. Přihodí do placu také trochu vínka a povídáme si všichni až do noci. Zároveň se ale těšíme na další den, protože nás čeká východ ostrova.

Agios Nikolaos - Blue Caves + Navagio - Xigia Beach - Banana Beach

Čtvrtý den opět vyjíždíme něco po deváté hodině. Řízení se ujímá Zuzka, aby si Eva mohla také vychutnat jízdu. Naším prvním cílem je Agios Nikolaos, kde se chystáme na lodní výlet do Modrých jeskyň a samozřejmě na Navagio. Snažila jsem se holky vytáhnout z postele hodně brzy, abychom se vyhnuly masivnímu přívalu turistů na pláži u vraku lodi, ale byla jsem přehlasována. No, nevadí.
Východ ostrova je značen hezky, tudíž není problém Agios Nikolaos najít . Již před přístavem nás zastavují prodavači výletů a dávají nám do ruky letáky s ,,akční cenou,, do Modrých jeskyň + Navagio za 8EUR. Na místě se ovšem dozvídáme, že za 8 EUR jsou pouze Modré jeskyně, obojí za 12 EUR. Zase na nás zkouší nějaké tríčky. Jdeme ještě obhlídnout další prodejce, abychom se nenachytaly hned na první nabídku, ale všude stejné. Kupujeme tedy výlet na obojí za 12EUR a za půl hodiny vyrážíme.
Hodinku si užíváme výlet lodí, plujeme okolo Modrých jeskyň , kocháme se výhledem. Každým okamžikem se připravuji na měnící se barvu moře , ale zároveň na davy turistů. Plujeme okolo spousty lodí a zanedlouho nás pan námořník vysazuje na pláži Navagio . Zde můžeme pobýt hodinku. Kupodivu mi tolik turisů vůbec nevadí, a že jich je tam opravdu hodně. Prostě se jen kocháme se barvou moře , párkrát se vykoupeme v té neskutečné laguně a za hodinu nás opět vyzvedávají.
Plujeme zpátky opět okolo Modrých jeskyň. Majitel lodi zajíždí přímo až do nich - no, je to frajer, jeskyně jsou opravdu úzké. Když z nich vyjdeme, nabádá nás, ať skočíme do vody. Okamžitě skáčeme tedy se Zuzkou a pár jedinci do vody, zbytek slézá po schůdkách. Plujmeme přímo až do minijeskyně a právě zažívám obrovské překvapení. Čekala jsem naprostou tmu, ale kolem nás je úplně modro, jak kdyby bylo moře nasvícené . Nemůžu uvěřit svým očím. Popravdě řečeno, spoustu míst Zakynthosu jsem měla nastudováno z internetu, tudíž jsem si o každém místě dokázala udělat obrázek, ovšem uvnitř Modrých jeskyň jsem úplně překvapená. Pluju ven a lákám Evu a Sandru do jeskyně, ovšem mají strach. I přesto je přesvědčím, že tohle musí prostě vidět, a tak si berou na pomoc nafukovací lehátko a odhodlávají se do jeskyně - nádhera, modrá barva svítí všude.
Po tomto krásném zážitku se vracíme zpět do přístavu Agios Nikolaos, kde se ještě zastavíme na dobrý oběd v místní taverně s výhledem na přístav a moře .
Naší další zastávkou je siřičitá Xigia Beach. Vracíme se tedy opět zpátky, míjíme pláž Markis Gialos, parkoviště je zde přeplněné a proto spousty aut parkuje na kraji silnice, která se díky tomu stala velmi úzkou. Jenže je ještě k tomu velmi do kopce, a když se Zuzka vyhýbá úplným zastavením protijedoucímu autu, zjistí, že znovu už to naše prdítko do kopce nerozjede. Musí se tedy vyměnit se zkušenější řidičkou Evou, která díky této události při vysoupení z auta zjišťuje, že nemá boty. Vyjede rychle strmý kopec bez bot a po zaparkování na přijatelnějším místě se hledají její růžové žabky - nikde. Usuzujeme, že je pravděpodobně nechala na parkovišti v přístavu v Agios Nikolaos, a jelikož si odmítá koupit jiné, vracíme se pro zpátky pro žabky. Doufám, že tam budou. Statečná řidička Zuzka tedy opět usedá za volant a po 15 minutách vidíme růžové žabky opuštěné na parkovišti - hurá - nevracely jsme se zbytečně. Vyzvedneme žabky a opět se vracíme zpátky konečně směr Xigia.
Tu poznáváme již zdálky, je opravdu cítit, ale ne tolik, jako jsem čekala . Auto musíme také nechat na kraji silnice. Zde se opět vykoupeme , ale je už hodně hodin a ještě máme v plánu ještě stihnout Bananu a Gerakas, balíme se a jedeme dál.
Už jsme hodně unavené a na Bananu je to poněkud daleko. Projíždíme celým městem Zakynthos, kde se nám jen z výhledu auta velmi líbí, a poté nacházíme Banana beach . Už je asi 19:00, na pláži je již jen pár jedinců. Nechceme se ale koupat, a proto usedáme v Taverně nad pláží. Objednáváme si vychlazené frappé. Taverna se nám moc libí, je na moc hezkém, spíše romantickém místě s výhledem na moře . I tento den jsme výborně zakončily.
Zpátky do Laganasu se vracíme unavené. Vrátíme auto, a musíme se posilnit gyrosem. Také jsme se domluvily, že další den budeme pouze relaxovat, a proto ještě usedáme na terásku a popíjíme a povídáme si až do ranních hodin.

Laganas Beach

Pátý den si trošku přispíme a okolo 11 hodiny dopoledne se vydáváme na pláž, kde celý den prorelaxujeme. Večer jdeme brzy spát, jelikož si chceme ráno přivstat, a jít se podívat do přístavu Agios Sostis, na nejstarší želvu ostrova - Sotirise, který každé dáno připlouvá na to samé místo.

Agios Sostis - Kalamaki Beach - Turtle trip - Keri Caves - Marathonisi Island

Šestý den se okolo 7.30 vydáváme na procházku do Agios Sostis, kde doufáme, že uvidíme nejstaršího želváka, bohužel jsme dosud žádnou želvu neviděly. Nestačím se divit, kolik běžců podél pláže po ránu potkáváme. Za nedlouho vidím hlouček lidí a doufám, že Sotiris je na místě. Jeho ,,páníček,, ho láká klepáním do lodě, pár nadšenců drží na provázku kousek masa a my doufáme, že ještě není pozdě. Od paní se dozvídáme, že právě v 7:30 zde byly dokonce dvě želvy, nechaly se nalákat na kus masa. Obávám se, že jsme dorazily pozdě. Čekáme asi 20 minut a Sotiris se blíží, pluje okolo, ale ne a ne se přiblížit, ba dokonce vynořit. Asi už nemá hlad. Nakonec k nám připlouvá, na minutku se nadechne , a zase pluje pryč. Pro dnešek asi konec představení. Domlouváme se, že zítra si přivstaneme ještě dříve. Házíme pánovi do lodi pár centů a jdeme do přistavu zjistit cenu výletu na želví ostrov Marathonisi a jeskyní Keri.
Poté jdeme Laganskou hlavní ,,Straße,, pro snídani - po ránu na ní není moc hezký pohled. Potkáváme ještě pár opilých cizinců, všude na ulici bordel. No – zlatá promenáda podél pláže – jak večer, tak ráno. Při cestě na pokoj se od holek ještě na chvilku odpojím a mám celkem štěstí, protože potkávám prodejce výletů, který nabízí výlet do jeskyní Keri a na želví ostrov o 5 EUR méně, než jsme našly v Agios Sostis. Prý je ale nutná rezervace a výlet je od 15:00. Jdu tedy holkám oznámit novinku a domluvit se na průběhu dnešního dne. Plán je jasný, dopoledne se vydáme na pláž hledat želvu a odpoledne si uděláme lodní výlet. Mezitím jdeme ještě se Sandrou zpátky výlet zarezervovat.
Povinnosti máme splněné a jdeme relaxovat/hledat želvu na pláž. Tentokrát se vydáváme směrem ke Kalamaki blíže k želvím hnízdům a opět se se Zuzkou vybavené vydáváme hledat želvu. Plujeme celkem daleko, jelikož vstup do moře je hodně pozvolný. Chvilinku opět plujeme a stále se držíme u sebe, jelikož po minulé zkušenosti mám strach z medúzy. Najednou před sebou vidím dva fleky a ukazuji je Zuzce - nereaguje. Asi mám flek na brýlých, říkám si. Po chvilce mi i Zuzka ukazuje dva fleky v dálce a já opět začínám panikařit, že jsou to opět medúzy. ,,To jsou bílé rybičky,, říká mi Zuzka. Plujeme tedy dál a hledáme. Tentokrát jsme se dvěma ,,flekům,, přiblížily a pěkný prd rybičky - opět medúzy! Zase se lekám a jelikož před posledním výletem nechceme přijít k úhoně, z hledání želvy opět nic nebude.
Odpoledne se vydáváme do města, odkud nás má vyzvednout autobus a dovézt do Agios Sostis na lodní výlet. Ihned po vyplutí začínáme nahánět želvu a prakticky okamžitě ji vidíme , Taturanga Taturanga, křičí majitel lodi, a stále nás vede doprava nebo doleva. Pán je trošku vtipný a tak nevím, jestli mám větší zážitek ze želvy, nebo z jeho vyvolávání. Zároveň si říkám, jak je možné, že je najednou želva skoro u břehu - asi máme pořádnou smůlu. Chvilku ji s ještě pár dalšími loděmi naháníme , ale naštěstí ji netrápíme dlouho a plujeme do jeskyní Keri . Jsou opravdu nádherné , voda je úplně průzračná, že vidíte na metry dolů. Je zajímavé, že snad každé místo, které jsme zatím viděly, mělo specifickou barvu moře . Asi 20 minut se koupeme v jeskyních a jedeme na želví ostrov Marathonisi .
Zde je také spoustu želvích hnízd, ale hodně úzká plážička, jelikož většina prostoru je věnována právě želvím hnízdům. Za chvilinku k nám usedá jistý Čech, který si asi všiml, že jsme Češky a začíná si s námi povídat. Dozvídáme se, že zde pracuje, jezdí lodní výlety pro jednoho místního pána. Ptám se ho, jak je možné, že nemůžeme najít žádnou želvu, když mám reference od kamarádky z června, která s nimi doslova plavala, kdy se jí zachtělo. Místo toho vidíme stále samé medúzy. No náš český kamarád mi situaci ihned vysvětlil s tím, že období pro želvy bylo právě v červnu, kde ji bylo možné vidět na každých padesáti metrech. V srpnu už jich zde moc nebývá, pouze nakladou vajíčka a plují pryč, a pokud vidíme medúzy, tak jich tu už opravdu moc není, jelikož želvy se medúzami živí. A protože zůstávají nedotknuté, většina želv je pravděpodobně pryč. Tak tady je zakopaný kámen úrazu. Očividně jsem si všechno nenastudovala. Nu což, letos už si s želvou asi nezaplaveme. Alespoň v tom máme jasno a trošku jsme rády, protože jsme si myslely, že jsme mizerné hledačky želv. Po krásném tři hodinovém výletě se vydáváme zpátky .
Veškeré naplánované výlety jsme si splnily, a proto jdeme hezký den zakončit dobrou večeří do Taverny podél pláže, protože hlavní ,,Straße,, je na večeři moc hlučná. Dáváme si dobrou Musaku, ,,místní naháněč,, nás přemluví si zatančit na klasický Zorba Greek dance, a poté ještě pokračujeme na hlavní ,,Straße,, do jednoho z barů. Dneska si můžeme dovolit být vzhůru déle, protože poslední den už chceme, aby byl opět jen relaxační.

Laganas Beach

Sedmý den si opět trochu přispáváme (na Sotirise to po včerejším večeru nezvládáme) a celý den už jen pobýváme ve vlažném moři a na pláži. Na poslední pokus se snažíme najít želvu , kdyby nááhodou, ale bohužel - bez šance. Protože sluníčko strašně pálí, moře je jako kafe, tak začínáme postupně odpadávat a únava se intenzivně dostavuje.(Můj přítel mi do sms napsal, že se ani nediví, jelikož je v tom horku tahám po všech ,,čertech,, Eva a Sandra proto zůstávají poslední večer na pokoji, a my se Zuzkou jdeme ještě do města na nákup suvenýrů. Což je pro nás dvou a půl hodinová ,,lahůdka,,. Pak jen dobalujeme, dáváme poslední řecké pivčo a jdeme brzo spát, jelikož druhý den opouštíme hotel už v 7:00, a odlétáme v 9:00.

Ráno se už jen loučíme s nádhernou dovolenou. V letadle mě opět ovšem chytá panika, kterou přenesu i na holky a tak se musíme ještě posilnit mini flaštičkou Becherovky. Nechápu jak je možné, že po jedné lahvince ze mě zase tolik spadl stres, ale zbytek letu zakončíme největšími vtípky a povídáním si zážitků z celého týdne.

A jak bych shrnula dívčí dovolenou na Zakynthos? Je to naprosto úchvatné místo, kde si na své přijde jakákoliv věková kategorie. Každé místo, které jsme navštívily, mělo něco do sebe, každé místo a každý zážitek se mi vryl navždy do paměti. S holkami cestujeme již několikátým rokem. Zatím to byly hory - první učení na lyžích, snowboardech, nebo turistické výlety do hor. Výlet k moři s touto partičkou moje premiéra a dopadlo to perfektně. Každá známe své nároky, a i když si někdy lezeme na nervy, dokážeme si vyhovět. Tudíž jsme to pojaly jako napůl výletní a napůl relaxační dovolenou. Celou dobu pobytu jsme si tak říkaly, které místo na Zante zatím bylo pro nás TOP. A teď, když se nad tím tak zamyslím, asi nedokážu vypsat nebo doporučit jediné místo. Já si něco vzala z každého místa, na každé místo budu mít hezkou vzpomínku spojenou s určitým zážitkem. Jsem zpátky pár týdnů a už teď se mi po Zante stýská, spoustu míst jsme ani nestihly navštívit. Ale věřím, že se sem stejně znovu vrátíme, musíme, někdy v červnu, kvůli želvičkám. Už teď ale vymýšlím, kam se příští rok znovu vydáme, musím začít brouzdat a třeba to bude znovu v krásném Řecku