Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 16
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Samothraki

Autor:
Zařazeno:
Samothraki
Napsáno:
28.01.18 11:22
Fotografií:
50
Přečteno:
3681
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Když jsem si poprvé začal na vážno zjišťovat, co všechno obnáší vyrazit na Samothraki po vlastní ose, odsunul jsem klávesnici se slovy:
"Tak na to teda nemám... To je jen pro takový magory, jako jsou spideři 66!"
No jo ale - sny se mají plnit a všude dobře, tak co doma! A protože panny mají ve vínku být cimprlich a detailisti, přitáhl jsem si po pár dnech zapuzenou klávesnici a započalo dobrodružné plánování fantastické cesty. Fantastické ve všech směrech, od sepnutí startéru naší věrné Fábky bez klimošky ráno v pět, až do návratu po 24 dnech a 3892 km v kolech. Kilometry v nohách po Samothraki jen odhaduji, nějakých šedesát +-.
Prvotním nakliknutím nám navigace nabízela trasu přes Bulharsko a na první pohled je to opravdu kratší cesta. Dal jsem však na rady moudrých a cestu naplánoval přes Thessaloniky - respektive nad Soluní jsem se napojil na Egnatiá Odós, dálnici protínající téměř celé Řecko od západu až k hranicím s Tureckem. Celková délka od nás z Moravy až do Traianoupoli, starodávných termálních lázní nad přístavem Alexandroupoli, činí 1680km. Ale popořadě. Musíte počítat s tím, že cestou budete využívat dálnice v České republice, Slovensku, Maďarsku - tady budete pevní v kramflecích, jedete na dobře známé dálniční známky - u nás lepivé, u sousedů pohodlnější a spolehlivé elektronické. Dále protnete Srbsko, F.Y.R.O.M. a konečně Řecko - tady už vstoupíte na neznámé území mýtných bran. Z těch jsem měl trochu bobky, vše ale odsýpá, hlavně pokud máte dopředu připravený patřičný Obulus v Eurech. Oba postjugoslávské státy mají Euro rády a to tak, že pokud zaplatíte v Makedonii velkým Éčkem, dostanete nazpět plnou hrst Denárů. Nebo Dinárů? Z drobných akceptují pouze 2€, 1€ a 50 centů. V Řecku i drobnější. Takže zrcátkem na pár milimetrů od mýtnice, úsměv a "Dobr dan" ( v Řecku pochopitelně "Gia sas"), předat úřednici Alenou připravený obnos, zdaleka viditelný na ceduli před budkou a davaj dál. Samozřejmě můžete platit i kartou, ale hotovost mě připadla svižnější. Suma sumárum, na mýtné stačilo cestou tam 22,7 Euro, nazpět to samé. Celkově mě placení mýtného dnes připadne na jednorázové cesty praktičtější. Jedeš? Zaplať ujeté kilometry! Placená měsíční dálniční známka je mi v Řecku z 90% na prd, když je Maďarsko za devatero horami... Pohonné hmoty plaťte zásadně kartou, vaše banka vám dá při převodu lepší kurs než místní pumpař a pokud máte navolené oznámení platby v SMS, tak už u pokladny vám v mobilu cinkne, za kolik že kaček jste načerpali. A určitě si nenechejte nádrž vychlastat až na rezervu, hlavně v Řecku jsou na Egnatiá Odós dlooouhé úseky bez pump. Počítejte také s tím, že na odpočívadlech a pumpách se budete o hajzlíky dělit z 90% s tureckou diasporou, beroucí se navštívit rodné vesnice. Jsou nepřehlédnutelní. Ale, všechna čest, slušní a čistotní. Takže klídek. To vás spíše vytočí na hranicích v území nikoho mezi Srbskem a Makedonií žebrající refugees, bo co to je (místní policajti a celníci nic nevidí a neslyší). Dostatek tekutin a legálních životabudičů na cestu je nutností. Mladší přátelé nám poradili zaručené prostředky semtexového typu a musím tedy konstatovat, že po první aplikaci jsem tu strašnou chemickou pachuť dostal z huby až po panáku poctivé meruňky před spaním. Vrtulkou z Ikea našlehaná ledová káva z Magnézie nás také odeslala do jiné dimenze chutí.
Adrenalinové bylo zajištění palubenek na trajekt tak, aby na sebe navazovaly termíny ubytování s nějakou tou časovou rezervou. Jak už je pro Řeky typické, letní plavební sezona pro ně začíná až někdy v květnu, takže kalendář rezervací byl na webu Saos Ferries beznadějně prázdný, ajťáci měli zimní siestu. A teď si dopředu bukněte ubytko tak, aby na vás nějaké vůbec zbylo, když nevíte, jestli to odpluje na Samothraki v sobotu odpoledne... Prostě jsem naslepo, podle loňského plavebního plánu Společnosti, zabukoval obě ubytka (jedno v Srbsku, druhé v Řecku) na cestu tam, apartmán na Samothraki a další dvě rezervace na cestu zpět po 24 dnech. Nakonec vše klaplo na minutu přesně s tím, že platby za ubytování jsme platili vždy na dřevo na místě (žádné zálohy), přesně podle smluv. Palubenky na trajekt na cestu Na Samothraki jsme platili on-line (94€ za dvě osoby a auto). Po příjezdu a ubytování v Traianoupoli jsme navečer zajeli do přístavu v Alexandroupoli, našli jsme na molu budku Saos Ferries, předložili doklad o zaplacení a usměvavá slečna nám vydala lupeny znějící na naše jména a SPZ auta na příští den. Dovedete si představit ten šutrák, co nám spadl ze srdíček? Aby jsme nebyli za vesničany ve velkoměstě, prošli jsme si seřadiště aut na molu (nikdo nám nebránil si přístaviště prošmejdit) a spokojeně jsme se odebrali chrnět mezi uřvané řecké cikády.

Traianoupoli
(Τραϊανούπολης) bylo založeno římským císařem Trajanem v na počátku druhého století našeho letopočtu a již v římském období bylo známo svými lázněmi. Ve 4. století se pak stalo hlavním městem thrácké římské provincie Rhodope, až do svého úpadku ve 14. století, kdy po sérii zničujících nájezdů Bulharů a Turků připadlo, opuštěné a zpustošené, Osmanské říši. A právě v té době nechal osmanský vojenský velitel Gazi Evrenos zrenovovat původní římské lázně Hana (Χάνα) a přistavěl moderní turecké lázně. Pozůstatky těchto staveb se dochovali dodnes a patří k nejstarším osmanským památkám na Balkáně. Že jsou v Traianoupoli léčivé prameny, jsme se dozvěděli od majitelky apartmánu až z jejího vyprávění, kdy nám hrdě vysvětlovala, že její penzión není určen jen na jednorázové přespání, ale slouží jako základna lázeňských hostů. Díky jejím informacím jsme prošmejdili přístupné prostory historických lázní a ochutnali termální pramen, volně vyvěrající do potoka pod lázněmi. Jen taková perlička - paní neuměla ani slovo anglicky, zato jsme zašprechtili v němčině, což se mi v Řecku ještě nestalo. To, že v Traianoupoli vyvěrají téměř stejné termální prameny jako na (ne)dalekém Samothraki, není jistě náhodou, obě zřejmě leží na stejném tektonickém zlomu. Konkrétně - v těchto lázních vyvěrá 51-52 °C horká, Cl-Na-Ca-K-B-HS hypotonická, mírně radioaktivní voda. Ta se využívá pro léčebné lázně při onemocnění kloubního a muskuloskeletálního systému, pro léčbu revmatismu a autoimunitního onemocnění. Jako pitná terapie je tato minerální voda vhodná pro léčbu gastrointestinálního systému a jako inhalační terapie pro léčbu infekcí horních cest dýchacích. Její chuť bych přirovnal k naší Vincentce, ale opatrně, je silně průtahová - vypijte půl litru a protáhne vás všemi záchody v okolí. Dnešní lázně těsně sousedí s těmi historickými, leží uprostřed upraveného parku s pravoslavným kostelíkem, kolem cesty dozrávaly právě meruňky... Příjemně ukrácené čekání na trajekt odplouvající z

Alexandroupoli
(Αλεξανδρούπολη) je jedním z nejdůležitějších dopravních uzlů v současném Řecku, kříží se tady letecká, dálniční, železniční a námořní doprava. V přístavu si město zachovává typickou řeckou atmosféru, kdy se ve večerních hodinách praktikuje doprava pouze na hlavní ulici - všechny úzké boční uličky a nábřeží se změní na bezpočet posezení před tavernami, pizzériemi, tureckými fastfúdy a prolínají se tu snad všechny vůně a chutě Balkánu. Takže sehnat místo na parkování je téměř nemožné a GPS navigace je tu v nočních hodinách k ničemu - spolehlivě vás navede přímo mezi stolíky, které tam za denního světla nebyly. Pokud mohu doporučit - zaparkujete na veřejném parkovišti vpravo přímo u vjezdu do přístavu, za pár éček máte o auto postaráno a můžete vyrazit do víru nočního přístavu. Bude vám zaručeně přecházet nejen zrak, ale kompletně všechny smysly. Ten šestý budete potřebovat v nočních hodinách při návratu autem přes celé město. Dopoledne před odplutím jsme zaparkovali už přímo na seřadišti na molu (byli jsme první, nikdo se neptal, co tam tak brzo děláme) a vyrazili jsme na nábřeží mlsat řecký svět za světla. Přístavu dominuje nevysoký maják vprostřed parku s funkční fontánou a bezpočet kafenií , cukráren a taveren (veřejný záchod je hned u vjezdu na parkoviště u přístavu, to jen aby jste nebloudili...). Nalodění probíhalo navýsost hladce (do trajektu vjíždí only driver, spolucestující musí sólo po svých, aby se zbytečně nemotali mezi přijíždějícími auty), v útrobách trajektu udržovali organizovaný chaos zruční lodníci a navigovali nás tak na těsno, že do jednou zaparkovaného auta už jste se nedostali. Na palubě trajektu nám pak začalo pomalu svítat, koho že to na svých toulkách po Samothraki budeme převážně potkávat. Hippies přímo ne - ta doba našeho dětství už je dávno pryč (abych ale nekecal, pár jsme jich potkali, bylo jim kolem šedesátky, na krku a okolo kotníků drobné korálky, kolem sebe auru nespoutaného ducha...), ale zástupci dnešních volnomyšlenkářských hnutí zaplnili horní palubu, dílem hrábli do strun, dílem do dredů a všichni jsme toužebně upřeli pohledy k blížícímu se

Samothraki
(Σαμοθράκη) se tyčí vysoko nad hladinu Thráckého moře (severní část moře Egejského). Co do rozlohy se mezi řeckými ostrovy pravidelně umísťuje na skromném 21. místě, ovšem se svojí výškou 1611 m.n.m - díky hoře Saos - hrdě ostatní ostrovy hrubě převyšuje jako čtvrtý nejvyšší ostrov! Však také z jejího vrcholu sledoval bůh Poseidón průběh Trójské války. Ostrov tak tvoří přírodní maják, mraky držící se nad jejím vrcholem spolehlivě ukazovali námořníkům cestu již zdáli. Vaše duše romantika se zatetelí už při plavbě podél pobřeží - žádné megalomanské hotelové komplexy hyzdící panenskou přírodu, neuvidíte jediný výskající banán, brázdící průzračně čisté moře... Jen zeleň hlubokých údolí a do nebes se tyčící vrcholky pohoří Fengari. Což znamená v překladu Měsíc a je to prý proto, že svojí výškou dokáže zakrýt i Lunu. Máte i velkou šanci zahlédnout dovádějící delfíny. Postupně proplujete okolo věží Gatelluzi, na malý moment zahlédnete na konci hlubokého údolí Choru (zvanou tu na ostrově Samothraki) a už se noříte do lůna přístavu Kamariotissa. Poprvé oceňuji vlastní auto hned od první vteřiny na ostrově - žádné čekání na odvoz, žádné shánění vozítka za co nejvýhodnější přemrštěnou cenu (když dva, tři dny nikam nejedete, tak vás to vůbec, ale VŮBEC ne..re, vaše auto amortizuje v Řecku stejně rychle, jako u vás doma před barákem). Naložím na molu Alenu a po počáteční pomalé jízdě mezi pěšáky nabere navigace směr a najednou jsme sami. Všichni se nějak vstřebali do ostrova, jedeme po docela kvalitní asfaltce podél pobřeží a za slabých 10 minut jsme v cíli, ve vesnici

Therma
(Θέρμα), v lázeňských kruzích uváděné také jako Loutrá (Λουτρά). No, vesnice, toto označení se hodí spíše na naše dědinky, Therma je malebná křižovatka osázená domečky, sem tam přeměněnými na apartmány a taverničkami sloužícími k občerstvení trempíků. Usazená na úpatí pohoří Fengari nad malým přístavem, sloužícím jako útočiště menším rybářským člunům. Denní život tu plyne poklidně - opatrně kličkujete mezi pochrupujícími volnomyšlenkáři, četa místních popelářů poklízí nepořádek kolem kontejnerů a v nejbližším okolí (...každý si totiž vysvětluje svobodu a volnost po svém, pro někoho je to holt možnost nadělat okolo sebe bordel bez toho, že jej seřve máma, nebo policajt - svoboda jednoho tak začíná tam, kde volnost druhého končí. Zestárlé hipíky jste poznali i podle toho, že po sobě i po druhých posbírali vajgly, než se hnuli dál...). Noční život se odehrává klasicky v tavernách a na pláži s kytarou, či buzuki a plynule přechází do ranního odšourání se na snídani tam, kde jsou na to zařízeni. Když jsem se první den v "supermarkrtu" zeptal, kdy zavírají, dostal jsem jasnou odpověď:
"Nikdy".
Bodejť, prodejci měli žně, obchůdky byly věčně plné trempíků, doplňujících zásoby pitiva a kuřiva. Také čipsy s příchutí oregana frčely - ty jsou vynikající! Noční Thermou se zvláštně nese houkání sýčků (asi), kteří si tak vymezují svá teritoria. Stačilo, abych při četbě Pratchetta na terásce také zahoukal a už mě odpovídali ze všech stran...
Hlavní důvod, proč jsme jako svoji dočasnou základnu na Samothraki zvolili právě Thermu, jsou léčivé sirné prameny vyvěrající na úpatí koce Psarotherma. Hlavní pramen je horký až 100 °C, volně vyvěrá v nepravidelných intervalech a tryská až do výše 3 metrů. U nás už by byla okolo pramene postavená kolonáda, pod altánem by hrála hrstka šumařů na buzuki tklivé melodie a podobné opičky... Tady pramen odvádí od jeho ústí rýha v dlažbě do betonové nádrže pod otevřeným nebem (kde se usadí nejhrubší minerály), podle potřeby pak čerpadlo přečerpá mírně vychladlou vodu do podzemních prostor přilehlého lázeňského domu a po jejím dalším odkalení se používá pro naplnění dvou velkých bazénů, sloužícím k léčebné terapii. Jeden bazén pro muže, druhý pro ženy - harašení se při terapii nepřipouští! Charakteristika pramene: Cl-Na-Ca-K-B- Br-J hypotonická, mírně radioaktivní léčivá voda a používá se k léčbě revmatoidní artritidy, chronického revmatismu, gynekologických onemocnění, periferní vaskulopatie, sekundárních kožních onemocnění a obezity. Také šance na otěhotnění se po aplikaci výrazně zvýší! Teplota vody v bazénu se pro muže udržuje na 42 °C, pro ženy 39 °C. Povolená délka koupele a plavání v bazénu je maximálně deset minut. Dal jsem osm a myslel jsem, že mě to ke konci šlehne a potil jsem se ještě cestou domů... Masakr - to musíte okusit! Vlezné 4€, zážitek k nezaplacení. Před vlastním vpuštěním do bazénu jsme prodělali krátkou lékařskou prohlídku s měřením tlaku a ani se tomu nedivím, srdcaři a tlakaři by měli terapii raději výrazně zkrátit. K dispozici jsou i separé vany.
My jsme však primárně využívali volně přístupné přírodní lázně na svahu Psarothermy. Jsou to dva betonové bazény pro dva stydlivé, nebo pro skupinku volnomyšlenkářů. Ve spodním bazéně jsem naměřil u ústí pramene 52 °C, u horního 48 °C, ale každý den to bylo pocitově jiné - podle toho, jestli foukal vánek, nebo jestli jsme lázeň brali ráno, či navečer (i v těchto přírodních lázních zůstávejte ponořeni maximálně deset minut). To vše s výhledem na přístav pod námi. Po každé ozdravné lázni jsme lehký sirný odér opláchli dole na pláží , jsou tu dva bary s posezením a poležením, z repráků se line klasika jako Bob Marley či Led Zeppelin a můžete využívat wifi-free dle libosti. Tyto koupele byly náš každodenní rituál před, nebo po pěších tůrách křížem krážem ostrovem. Těch nabízí ostrov opravdu nepřeberné množství, jako první jsme ochutnali

Vathres
(βάθρες), což se dá volně přeložit jako terasy. Ty vytváří říčky a bystřiny řítící se kaňony a údolími pohoří Fengari. Každé údolí má svůj tok, většinou menší a bezejmenný, ty větší mají své jméno i příběh. Možností zdolávání jednotlivých Vathres je několik, počínaje suchou trasou podél toků - stezky víceméně kopírují jejich koryta, to podle schůdnosti a terénu. Tyto trasy se dělají proti proudu. Další možností, opět proti proudu, je zdolávání bystřin přímo korytem až tam, kam vám to příroda dovolí. Na to už musíte mít ovšem nějaké ty lezecké zkušenosti, terén je obtížný a skalnatý. Nejvíce adrenalinu si užijete sjížděním Vathres po prdeli po proudu - tady už to chce přípravu, zkušenost s podobnou akcí, kvalitní výbavu a určitě je lepší se svěřit do rukou zkušenému průvodci. Při plánování tras jsem se potýkal se špatně přiřazenými obrázky vodopádů k jednotlivým říčkám, na webech - a to i na těch věnujících se tématice - je neuvěřitelný zmatek. Pokusím se tedy udělat v umístění vodopádů do jednotlivých Vathres trochu jasno.

Fonias (Φονιάς) je největší a nejdivočejší tok na ostrově. V deltě říčky, na konci háje vzrostlých stromů, stojí jedna z věží Gateluzzi. Tu postavili Janované na strategickém místě, přímo u nevysychajícího zdroje pitné vody. Trip po Fonias začíná na parkovišti u silnice a necelou hodinu cesty k prvnímu vodopádu kopírujete říčku po jejím pravém břehu. A stejně jako všude - ranní ptáče na cestě samo skáče (v pekárně v Thermě otevírají v sedm, takže do osmi v klidu zaparkujete a vyrazíte). Hned první vodopád, Fonias (Zabiják - to proto, že během bouře se klidná říčka promění v divokou bestii) vám navodí šimrání v podbřišku - je totiž schovaný za skalním masívem a pouze hukot vody, rezonující mezi skalisky, vás zve do temné hlubiny jezera, tonoucího v ranním stínu... Oblečen (jak říkáme u nás na Moravě) pouze v koženkách, vklouznu do černočerné vody a pomalu (teda, v té ledové vodě mám pindíka jak chlapeček a adrenalin až v uších) plavu kolem skaliska a - je tam... Musím říci, že všechny vodopády na jiných ostrovech nesahají těm na Samothraki ani po prvních deset litrů. A to, prosím, v červenci!!! Malá vsuvka - na Samothraki vaří vlastní pivo, skvělý PALE ALE 6,2 voltů silný, s příznačným názvem Fonias, brutálně hořký, brutálně dobrý (na patře jsem cítil v pozadí trochu tymiánu...) Odteď začíná být pokračování tripu trochu záhul. Po levém břehu se držte červených bodů směřujících do prudkého kopce (malá přestávka na pohled na vodopád v celé jeho velikosti a kráse) až na nenápadné rozcestí na stezce. Vemte to doleva, přímo k ceduli, upozorňující na vlastní riziko dalšího postupu a po necelé 1/2 hodině dorazíte k naprostému a jedinečnému Ráji ve vesmíru - k jezírku Gerania. Jak oliva na chutné porci tzatziků zdobí jezírko křehký vodopád, slunce, které už popolezlo, paličkuje v tůni pomocí hbitých větví krajku ze světelných paprsků... Trávíme tu o samotě celou hodinu, poté přenecháváme Ráj nově příchozím a vracíme se na rozcestí. Vraťte se zpět na ono rozcestí (sotva viditelné červené šipky a nápisy alfavítou) a tentokrát se dejte doprava stále výše, do kopce stezkou k vodopádu Klidosi. Trasa není extrémně obtížná, ale s přibývajícími hodinami, stoupáním a místy náročným kamenitým terénem se vám začne rosit kromě čela i zbytek člověka. Pod vámi v hlubinách šumí a místy bouří Fonias, bohaté trsy divokého oregana s přibývající nadmořskou výškou vystřídá tymián. Obě bylinky jsme na svých trasách průběžně sbírali, hlavně při návratu na základnu a svázané do menších kytic jsme je pak sušili v teplém a suchém průvanu na terase. Kupované, byť aromatické koření se s tím divokým, horským oreganem a tymiánem nedá naprosto srovnat. Cesta ke Klidosi trvá další slabou hodinku a plně si na ní vychutnáte divokou přírodu Samothraki. Po hodince šplhání, klouzání a balancování na stezce se výškově srovnáte s říčkou, plynoucí strmě klesajícím kaňonem a dále pak pokračujete korytem a po skalách na jejím pravém břehu. Pak už vás mohutný hukot zavede až na skalní římsu, přímo naproti nádhernému Klidosi. U prvního vodopádu odpadne 99% objevovatelů, něco málo se vydá ke Gerania a cestou ke Klidosi a zpět jsme nepotkali nikoho. Celkově nám trasa i s koupáním a focením zabrala necelých sedm hodin.

Gria Vathra (Γριά Βάθρα) je kratší a méně náročné Vathres, je to také základna převážné většiny trempíků, přebývajících na Samothraki pod širákem, respektive pod větvemi. Ti se pak v krátkých obdobích bouří houfně stahují do Thermy, kde ostatně pořizují všechny základní potraviny jako jsou broskve, víno a cigarety. K prvnímu vodopádu na Gria Vathra vás vzrostlým lesem dovede betonové koryto, odvádějící vodu z říčky k využití jak v tavernách podél cesty, tak i v domácnostech na trase. To je tradiční způsob, modernější je pořídit klubo poliše odpovídajícího průměru, jeden konec s košem proti nečistotám ponořit do nejbližší tůně a voda doteče samospádem až do nádrže na zahradě. Účinné, leč v jinak panenské přírodě silně nevzhledné, však tady nemrzne, tak kdo by se s tím v té kamenné hrůze zakopával. Cizinec promine... Pod vodopádem je malá tůňka na pár temp a pokud se vydáte po červených značkách po pravém břehu výše po proudu, máte šanci prožít hezké dopoledne vymetáním tůní a slézáním vodopádů proti proudu - doporučuji velmi nalehko, obuv do vody a elektroniku nechat raději doma. My už se po chvíli zbaběle drápeme do skály na levém břehu a zhruba po půlhodině objevujeme krásný vodopád s velkou a docela hlubokou tůní křišťálově čisté vody. Po siestě se spanakopitou a občerstvující koupeli ve vodě ostré jako žiletky jsme se po skále vydrápali nad vodopád a vpadli jsme přímo do ležení trempíků, užívajících si v hamacích své celodenní nicnedělání. Na malém plácku nad říčkou je vybavená přírodní kuchyňka ve stylu hippies - použij - umej - přenech dalšímu. Nad tímto vodopádem jsme narazili na další jezírko s dvojitým vodopádem stékajícím z (pro nás) nepřekonatelné hradby skalisek a balvanů. Červené značky mizející výš ve skalinách však dávají jasně najevo, že tady teprve začíná ta pravá Gria Vathra.

Tsivdoghianni vathres (Βάθρες Τσιβδογιάννη) je kouzelná bystřina vinoucí se zalesněným údolím, pár minut nad Thermou. V některých pramenech je představena jako Paradise, v místopise ale takto uváděna není. Není tak profláknutá jako dvě předchozí a to je dobře... Najdete tu tři vodopády s jezírky, ten horní je asi 20 metrů vysoký - v období nejsilnějších bouří byl vidět až z Thermy mohutný proud vodstva, tryskajícího z lesa. Říčka pramení v kilometrové výšce a místo jejího zrodu protíná horská stezka k vrcholu Saos. Zhruba v polovině hikingu na Fengari je odbočka k Vathres na této říčce v horní polovině jejího toku a bývá cílem skupinek mladých dobrodruhů, toužících si ohoblovat pozadí jejím sjížděním.

Kardelis Vathres (Βάθρα Καρδελής), někdy také uváděné jako Grigoriakis Vathres (Βάθρα Γρηγοράκης) najdete pár set metrů nad ruinami Holy Monastery of Christ. Tyto Vathres jsme prošli jen kousek, k jejich zdolání bychom opět potřebovali jiné vybavení, takže tento kousek Samothraki, tonoucí v záplavě kapradin, čeká na vaše zdolání.

Xiropotamos waterfall (Ξηροποταμος καταρράκτη) je jediný velký vodopád na stejnojmenné říčce s Vathres, který nabízí jih ostrova. K vodopádu s jezírkem se dostanete od osady Xiropotamos a převážnou část stezky tvoří betonové korýtko pro přívod vody z říčky k obydlím. Stavitelé tohoto vodovodu museli použít nevšední um při kopírování vrstevnic v neschůdném terénu ve stěně hlubokého kaňonu. V době našeho výletu bylo koryto vyschlé a potřebná voda byla vedena hnusným tlustým polišem, kopírujícím koryto. Pokrok nezastavíš ani v Řecku... Alespoň nám nečvachtalo v botkách. Celý výlet k vodopádu Xiropotamos trvá asi 2 hodiny tam a zpátky. Kaňon Xiropotamos jsme pak navštívili ještě jednou na tripu k jeho pramenům, tentokrát jsme vyrazili od vesnice Profitís Ilias (také jste si všimli, že skoro každý řecký ostrov má svého Proroka Eliáše?).

Na Samothraki je však ještě jeden vodopád - a to ten nejvyšší v celém Středozemním moři, prosím - Kremastos waterfall (Καταρράκτης Κρεμαστός), vysoký 180 metrů. K němu jsme ani nedošli, i když v plánu zařazen byl a dokonce jsme k němu i vyrazili, ale na tento hiking opravdu musíte mít zkušenosti s horskou turistikou, vodopád samotný se slaňuje po téměř kolmé skalní stěně a trasa končí v moři, takže je nutné mít sjednaný odvoz lodí. Trasa k vodopádu začíná u pláže Pachiá Ámmos, pokračuje přes strmá skaliska nad pláží Katarti (na tomto místě jsme, ač neradi, další krkolomný postup vzdali) k pláži Vatos a pak další 2 hodiny higingu k vodopádu. Takže - máte co objevovat, přátelé!
Nicméně, nejen Vathres je na Samothraki člověk živ, kdož máš úchylku v kamenech, právě pro tebe stvořen jest trip, neboli výlet na

Fengari
(Φεγγάρι) jež do nedozírných výšin vypíná se. Konkrétně nejvyšší horou ostrova je již zmíněný Saos, který má rovných špičatých 1611 m.n.m.Trip začíná v Thermě pod lázněmi, kde se dáte prašnou cestou do kopce Psarotherma, směrem k Natur Spa s termálními prameny. První asi 2 km vedou po oné prašné cestě, vedoucí k přenosovým vysílačům na úpatí pohoří a po vniknutí do porostu planiky už to začne být náročné na stoupání. Doporučuji vyrazit ne později než v sedm, lépe však už kolem šesté ráno. To aby jste dorazili na Saos do poledne a měli čas se pokochat výhledy a nabrat síly k návratu, který je obtížný stejně jako výstup. Jak stoupáte výš a výš, charakter přírody kolem vás se začíná měnit - planikový háj se změní v hustý, věkovitý dubový les, který v této oblasti pokrývá pohoří až do výše 800 metrů. V této výšce les začíná řídnout a objevují se doslova louky tymiánu a oregana. V kilometrové výšce odbočíte do mělkého údolí, jenž se strmě řítí k moři a mění se v kaňon Tsivdoghianni. Právě tady stezka vede přímo k jednomu z pramenů, které živí stejnojmennou říčku v jejím zrodu. Pramen je ukrytý v malém skalním výklenku pod nakupenými balvany, doplňte si zde zásoby chutné sladké vody. Údolí je opět pokryté hustou vegetací tymiánu a oregana a přestože místní prameny uvádějí, že od kilometrové výšky roste na Samothraki i Sideritis scardica (Τσάι του βουνού - Řecký horský čaj) a omezují povolené množství sběru na 2 kg na osobu, nikde jsme na něj nenarazili. Od této výšky se charakter krajiny opět mění, na svahu se vypínají vysoké solitéry a hora je hustě pokryta vysokými kapradinami, ve kterých jsme se téměř ztráceli. Nad pásem kapradin začíná převládat asi tak 150ti metrový pás hustého porostu trnové koruny, krásně zelené, leč neméně pichlavé. Kvůli tomuto úseku se vyplatí přibalit si na cestu dlouhá kaťata, hlavně při návratu šlapete mezi trsy do neznáma. Dále už pak následuje pouze kamení... My se dostali pouze do výšky 1420 m.n.m., tížil nás už čas a vědomí toho, že co jsme absolvovali sem, musíme dát i nazpět, jen to bude po šotolině víc klouzat. I tak ty výhledy na pobřeží Samothraki, náhle tak vzdálené a hluboko, stály za to. Od cíle nás dělilo pouhých190 metrů výškových, ale délkových to byla další téměř 2 kilometry v obtížném terénu. Celkově jsme ten den našlapali 15 kilometrů tam a zpět, v terénu strávili 12 hodin a sáhli si téměř na dno. Trénink ovšem dělá mistra, takže po osvěžující koupeli v horkém termálu a chladivém moři jsme byli další den opět na nohách za dalším dobrodružstvím, tentokrát jsme dýchali společný vzduch s Filipem II. Makedonským v komplexu

Svatyně velkých bohů
(Ιερό των Μεγάλων Θεών) byla ve starověku centrem uctívání božstev známých pod souhrným názvem Cabeiri. Identita těchto božstev není známa a byla uctívána v tajemném kultu. Je určité povědomí o několika úrovních zasvěcování a jen opravdu oddaní vyznavači dosáhli nejvyšší mety. Zasvěcováni byli muži, ženy i děti... K mysteriózním iniciačním obřadům docházelo v Hiéronu a hlavní kněžka a věštkyně zvána byla Sybil, což není zas až tak u starověkých věštkyň neobvyklé, že... Právě při jednom ze shromáždění se na Samothraki seznámil Filip II. Makedonský s Olympias, se svojí budoucí ženou a matkou jejich syna, Alexandra III. Makedonského, jenž vešel do dějin jako Alexandr Veliký. Je tedy téměř jisté, že se tu odehrávaly nejen duchovní obřady, ale spřádaly se tu i politické a mocenské pavučiny. Minimálně po obřadu nad nějakou tou amfórou silného bíuého. Nebudu popisovat všechny stavby komplexu, to bych vás asi unudil, jen připomenu, že slavná Niké ze Samothraki, dnes přihlášená k přechodnému pobytu v Louvre, Paříž, byla nalezena ve svahu nad Hiéronem. Její replika, umístěná v muzeu před vstupem do Svatyně nám, bohužel, byla odepřena, jelikož bylo muzeum uzavřeno z důvodů rekonstrukce. Tak snad vy budete mít více štěstí. Na dohled od svatyně se tyčí jedny z dalších významných památek ostrova,

Věže Gateluzzi
(Πύργοι Γκατιλούζι) jsou umístěny na třech strategických místech ostrova - u Paleopoli, kde původně střežily významný přístav (dnes již neexistující), v deltě říčky Fonias a v Choře,kde jak Orlí hnízdo dominují městu (Chora samotná je malebné městečko, zuby nehty se držící svých základů v docela prudkém svahu - kouska roviny abyste pohledali). Věže jsou situovány vždy s výhledem na severní pobřeží, střežíc zájmy rodiny Gateluzzi z Janova. Jejich vznik se datuje do období kolem r. 1430 a byly oporou obyvatelstva proti nájezdům pirátů. Všechny věže jsme viděli pouze zvenčí - ta u Fonias je obehnána plotem, brána k věžím v Choře byla pevně uzamčena bytelným zámkem (zase pecháček..., letos se veřejné prohlídky jaksi nekonají). K věžím u Paleopoli sice existuje oficielní stezka skrz usedlost s tavernou a parkovištěm pod nimi, byli jsme ale slušně, leč nekompromisně posláni do... jinam - stezka se nekoná, taverna zrušena, cizinec promine... no nic, i ze spodu jsou věže, čnící nad pobřežím, polí impozantní! Když už jsme u těch významných památek ostrova, kopneme do vrtule a vyrazíme směr Therma a po několika minutách dorazíme k nenápadnému odpočívadlu bez jakékoliv upoutávky, či odkazu. Vězte ale, že za bránou, uzamčenou kusem špagátu, se nachází památník vystavený ku připomínce přítomnosti Apoštola Pavla na Samothraki

Svatyně Apoštola Pavla
(Στασίδι του Αποστόλου Παύλου) je půlkruhová kolonáda zdobená čtyřmi mozaikami, zachycujícími přistání, kázání, zvěstování a loučení Apoštola Pavla při jeho přistání na Samothraki r. 49 n.l. a ve středu kolonády je do zlata vsazena pasáž z Bible, popisující tuto událost v několika jazycích. Apoštol strávil na ostrově jednu noc, předal obyvatelům poselství o křesťanství a následujícího dne odplul dále do Neapolis, dnešní Kavaly. Nedlouho poté byl nedaleko místa jeho přistání vybudován kostel, jenž je dnes považován za jednu z nejstarších křesťanských staveb na světě. Jeho zbytky jsou dodnes patrné, leč nohám smrtelníka nepřístupné. A to je dobře, zanedlouho by byly jeho základy roztroušeny v zahrádkách po celé Evropě... A jedeme dál - mineme odbočku do Thermy a odbočíme až po pár stech metrech doprava, tam co cedule ukazuje směr na

Klášter Krista Svatého
(Ιερα Μονη Χριστου) byl zbudován ve 14. století, během byzantského období ostrova. Chrám tvoří neveliká stavba, postavená z hrubě opracovaných kamenů, spáry vyplněné maltou a keramickými střepy. Pod třemi kamennými oblouky projdete chrámovou lodí až k malému oltáři, osvětlenému pouze malými okénky... Tedy kdysi, dnes je tato nejvýznamnější památka středověkého Samothraki bez původní krytiny, zato je celá citlivě zrenovovaná s pomocí evropských fondů a celá stavba je chráněna proti dešťům zastřešením (na takovéto akce rád přispěji svou trochou do Evropského mlýna i já...). Přitom ještě nedávno byla tato památka nezměrné hodnoty vydána na pospas osudu a všude přítomným pasoucím se kozám. Klášter v období své největší slávy spadal pod Athos, dnes církevní stát na Chalkidiky. Opuštěn byl v 19. století. Dnes je obehnán dvoucoulovými trubkami jako zábrana proti vniknutí kozenek a nenechavých lovců suvenýrů a jak už je na Samothraki asi pravidlem - na brance petlice, na petlici mohutný zámek... a mezi trubkami mezera tak akorát. Fakt jsem si kromě obrázků a intenzivního zážitku nic neodnesl. Snad mě ty kozenky místním úřadům nepráskly... Tož, dosť bolo histórie, pokračujeme dále podél severního pobřeží až na konec světa, na pláž

Pláž Kipos
(Κηπος) je poslední, vozidlem dostupné místo na silnici, která obkružuje ostrov. Téměř celý. Severovýchodní část asfaltky přesně kopíruje pobřeží. Mineme dva ofiko kempy pro částečně domestikované trempy, ležící nalevo od silnice, pro tentokrát necháme za sebou odbočku k Fonias parking vpravo i poslední vyasfaltovanou vnitroostrovní odbočku k Ano Meria (potažmo k taverně Karydes, ležící za touto osadou - ale kdo by tam jezdil autem, když si můžeme dopřát parádní výlet vnitrozemním pěškobusem...). Silnice se na konci svých sil stáčí k jihu, aby naposledy vydechla na malé smyčce, dávaje tak šanci k návratu do civilizace... Takovou pláž, jako je Kipos, jste v Řecku stopro ještě nezažili. Placáky, oblázky až sezam a to vše padesáti a jednom odstínu šedi, táhnoucí se stovky a stovky metrů až za ostrovní záhyb. Máte rádi soukromí? Fajn!!! Nejbližší soused se placatí tak 100 metrů nalevo i napravo od vás. Nudistů ráj. Teda ne, že by se jinde na Samothraki nudisti museli nutně cítit v oslabení, ale tady to je naservírováno i pro ty stydlivější na stříbrném podnose. Poprvé jsme v Řecku viděli kormorány v akci, ti chlapáci dokážou pod hladinou "letět" i sto metrů - vsázeli jsme se, kde se vynoří... Tož, když už máme na paletě pláže Samothraki, musím vychválit další oblázkovou double nádheru

Mys Akrotiri
(Ακρωτήρι) je nej... západnější, ...užší, ...oblázkovější, ...dostupnější a bezesporu i ten ...neobvyklejší mys na Samothraki, vytvořený přírodou ve chvíli, kdy se tak trochu nudila po včerejším flámu. U paty mysu leží Laguna Agios Andreas, která je od moře oddělena jenom několika metry oblázkového pásu a je napájena při přílivu úzkým otvorem. Tento mokřad je významným prvkem v ekosystému ostrova a využívá jej mnoho ptactva na svých migračních trasách. Plocha činí 120 hektarů a hloubka kolem 1,5 metru. Na konci mysu stojí neveliký funkční maják, který mě zpočátku trochen iritoval ve chvíli, když jsem si už začal myslet, že mám vychytané všechny neznámé k zachycení té naší mateřské Mléčné, ale nakonec co, byla to výzva. Až k majáku se dostanete svým autí, po dvou stopách, vyježděných bezpočtem předchozích romantiků. Koupání je možné po obou stranách výběžku, jen je nutno počítat s docela silným proudem dále od břehu a na špici mohou vznikat víry působením protichůdných proudů. A také zmizely stožáry s vrtulemi větrné elektrárny. Z výběžku, který je 500 metrů dlouhý a zhruba 40 metrů široký, je výhled na celý ostrov, jaký můžete jinde zažít jen z paluby a můžete si tu v soukromí vychutnat luxusní západ slunce. A cestou zpět na základnu ochutnat některé z taveren v přístavu Kamariotissa místní dobroty, či doplnit zásoby v některém ze supermarketů. Jihozápadní pobřeží směrem od mysu Akrotiry je jedna dlouhá, oblázková pláž beze jména. Místy k nim vede mezi políčky prašná cesta, ale je celkem jedno, kde k pobřeží sjedete, je celá stejná. Pod vesnicí Makriles vás dovede k moři asfaltka a pod psarotavernou Akrogiali je malý plážový servis, klidně se tu vyplacaťte a zaskočte si pak na výbornou rybičku. Stejná cesta vás pak kopcovitým vnitrozemím dovede k dalším plážím na jihu. Tyto pláže mají úplně jiný charakter a jejich vlajkovou lodí je

Pachiá Ámmos
(Παχιά Άμμος) je, jak už její název napovídá, písečná pláž a písku je na ní tolik, že by jste s ním mohli pohodlně omítnout Cheopsovu pyramidu. Ale žádný prášek, luxusní sezamová zrna. V pravém rohu se pod tavernou krčí (v poměru k velikosti pláže) organizovaný úsek, jinak jsou stovky metrů pláže přírodní. Doporučuji plážový stan, stínu se tu naprosto nedostává. V okamžiku, kdy se této lážoplážo pohody nabažíte, je čas vyrazit. Dobrodruzi fyzicky dobře vybavení si jako cíl vytyčí pláž, jenž leží za 300 metrů vysokým kopcem, v ústí kaňonu Vatos. Ti méně zdatní mohou zakotvit u jedné ze dvou pláží ležících před Katarti, která je dostupná pouze z moře. Naše Bezejmenná byla stejně písečná jako Pachiá Ámmos, jen úplně prázdná a navíc jsme se pěkně prošli. Cestou zpět na základnu (nebo naopak hned ráno, dokud je menší vedro) doporučujeme protáhnout kostru výletem k nejsvětějšímu místu ostrova, ke kapličce

Panaghía Krimniótissa
(Παναγία Κρημνιώτισσα) - Panna Maria z Krimniótissi - je úchvatné místo vysoko nad severním pobřežím a skýtá nádhernou vyhlídku na přírodní scenérie této části Samothraki. V neveliké kapli, postavené na skalní špici, čnící nad údolím, byla podle pověsti uložena ikona, kterou kolem roku 1700 křesťané z Malé Asie hodili do moře, aby ji zachránili před řáděním ikonoklastů. Proudy a větry zanesly ikonu do vod poblíž Samothraki ve chvíli, kdy ji v prudké bouří spatřil kapitán rybářského člunu. Kapitán ikonu požádal, aby vstoupila na loď a v tu chvíli ikonu vlna na loď vynesla... Ve snu pak Panaghía požádala kapitána, aby ji odvezl na Samothraki. Ten tak učinil a kněz ikonu umístil v kostele. Ráno však ikona v kostele nebyla a pastevci ji našli v kopcích Krimniótiss. Tento zázrak se opakoval po třikráte a na popud samotné Panaghíe byl tedy na skále vybudována kaple, ve které je ikona uctívána. Ke kapli můžete dojet i autem, nebo na motorce, ale připravíte se tak o pěknou procházku s výhledy do krajiny, protože budete s vyvalenýma očima sledovat, aby jste po šotolině nesklouzli s autem do hlubin pod vámi... Pod kapličkou je piditavernička, kde můžete načerpat sil pomocí místních pochutin. A vede odtud alternativní cesta k pláži Vatos po hřebeni a dolů do kaňonu.

Co dodat více... Námět na výlet najdete na Samothraki na každé odbočce, naslepo jsme se třeba vydali na okružní výlet do kopce nad kempem v oblasti Varades a kromě krásných výhledů na severní pobřeží jsme objevili i malé Vathres na bezejmenné říčce. Na Samothraki jsou na severním pobřeží dva organizované kempy pro vyznavače dovolených v přívěsech čí obytných vozech, což je oproti jiným ostrovům docela vyjímečná strategie k přilákání specifické klientely. Ne všichni ale nabídky kempů využívají, není nic zvláštního zaparkovat svůj obytňák na břehu pod vzrostlými stromy, poskytujícími kýžený stín, zřídit si tak svůj soukromý kemp a pro proviant si zajet do Thermy na kolech. Úplná rarita pak byly dva stany umístěné na platu, které bylo ukotvené na střeše osobního auta na pláži Kipos, ke stanům přistavené žebříčky... Nikdo takovéto dovolenkáře nevyhání, i oni přináší na ostrov peníze a to přímo z ruky do ruky ostrovanům, bez zprostředkování a nutno i dodat, že je na Samothraki docela levně. Benzinky jsou na ostrově dvě, jejich služeb jsme za celou dobu nevyužili, načerpali jsme ještě v Alexandroupoli plnou a na těch pár kilometrů silnic na ostrově nám to bohatě vystačilo. Na ostrově si najde to své opravdu každý s různým stupněm náročnosti,nebo vyznáváním stylu života - od baťůžkářů přebývajících pod širákem, po luxusní ubytování v samostatných vilkách. A určitě nebudete dlouho hledat ubytování i bez předchozího zabukování.
Navštívit Samothraki si zaslouží každý z nás. Pravda, chce to trochu víc, než jen odnést hrst peněz do cestovky, ale ten pocit, který ve vás po návštěvě tohoto posledního ostrovního ráje Řecka zůstane - ten už vám nikdo nesebere...

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (7)
25.02.18 19:07 fioma
Zdravím-pěkný fotky a ještě lepší popis dovolené podle našeho gusta.
15.02.18 13:39 luka
Paráda, tak tohle se mi líbilo. Taky bych ráda cestovala autem - jen najít tu odvahu. Moc hezké fotečky, oceňuji GPS polohu.
02.02.18 13:59 hancaM
Supr čtení, bezvadně strávený čas na dovolené a fotky jedno velké potěšení oka! Díky za možnost se pokochat. A jen tak dále :-)
29.01.18 16:49 madona66
Super cestopisek Ladi, fotky ještě krásnější! Moc se mi líbil, bomba vodopády a příroda, prostě moje gusto! Jinak ,, Tvůj " pivson Fonias určitě nepřekonal svou hořkostí pivsona z Těrchové...Urpinera....to jsem polkla jen jeden lok a zbytek si odnesl ,, čašnik " do potrubí..;-)
29.01.18 07:59 IrenaT
Díky za příjemnou ranní procházku po Samothraki před pracovním procesem ;-) Poutavý cestopis a nádherné fotky!
28.01.18 13:12 machajda
Bomba! Laďi, krásné nalákání na Samothraki....Popsal jsi vše zajímavé, od historie přes vodopády až k plážím. Super, díky moc!
28.01.18 11:37 Batty
Lada - uzasne si to napisal. Mozno si niekedy v buducnosti, znova zopakujem cestu do Grecka autom a Samothraki by bol zaujimavy ciel. Dakujem.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
wuAmx
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝TYDRA˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy13
Galerie20
Videa65
Hotely7
Diskuze5
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací