Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 1 | 30
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Thassos 2018

Autor:
Zařazeno:
Thassos
Napsáno:
01.12.18 17:36
Fotografií:
24
Přečteno:
282
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 11:50
8 °C
Polojasno
bezvětří
Tak nás zase zavolaly. Thassoské sirény. Už potřetí za sebou a počtvrté celkem. Už se ani nebráníme, víme, že se s tím nedá nic dělat.

6.7.

V šest ráno se naše letadlo zvedlo z Ruzyně a zamířilo směr náš milovaný ostrov. Po hladkém letu jsme tradičně přistáli na letišti v Kavale, kde jsem svedl takový malý boj o kufr. Jelikož se mi u úplně nového kufru rozpadlo zapínání, nechal jsem si ho na letišti omotat neprůhlednou zelenou fólií. Když tedy přijel první kufr obalený zelenou fólií, automaticky jsem se po něm sápal, holčička stojící vedle mě ale zvolala: "To je tvůj Samsonite, dědo!" a tak jsem se stáhl. Za chvíli jel další kufr se zelenou fólií a holčička už hlásila: "To je tvůj, babi." A tak jsem opět nic nebral. Můj kufr pořád nejel a já už začal být trochu nervózní, protože nám před pár lety v Americe nepřijely kufry vůbec a museli jsme dovolenou zvládnout bez nich. Pak jsem si ale všiml, že babička neustále svůj kufr zkoumá a tak jsem přikročil ke konfrontaci, našel svoje jméno na cedulce a hrdě odkráčel na autobus směr přístav Keramoti.
Někteří nechtějí jezdit na Thassos, protože nemá letiště a je nutno jet ještě trajektem. Ale to je právě něco speciálního. Na trajektu si dáte první frappé, posadíte se, dýcháte mořský vzduch, pozorujete úžasné racky, jak chytají křupky v letu a jste štastní, protože vaše dovolená už začala.
Ubytovali jsme se ve studiích Albatross přímo na pláži v Pefkari a po rychlém obědě v nedalekém baru (já sendvič, Pavča mléčný koktejl) se hned ponořili do chladivé čisté vody. Před večeří jsem šel ještě do Potosu nakoupit zásoby, protože i když je Pefkari úžasné tiché místo, není tu pořádný obchod, což může být trochu nevýhoda. (Až později jsme zjistili, že u hlavní silnice nad Pefkari, cca 5 minut chůze od našeho apartmánu, je veliký nový supermarket, kam jezdili nakupovat lidé z širokého okolí). Ale procházka provoněná borovicemi, podle kterých se Pefkari jmenuje, je přijemná a já chodím rád, takže o nic nejde. Nakoupil jsem obvyklé startovací zásoby: olivový olej, víno, med, jogurt, řecké nescafé, vody, mléko, džus, fetu, salám, sýr, chléb...
První den dovolené jsme zakončili večeří v taverně s modrými židlemi a velkou televizí a u skvělé večeře (grilované sardinky, mousaka) marně drželi palce Brazílii v jejich boji s Belgií na mistrovství světa ve fotbale. A pak už jsme usínali za šumění moře v našem malém studiu.

7.7.

Ráno jsem se probudil svěží a plný energie. Dal jsem si lehký běh na vyhlídku na kopečku směr Limenária. Pozdravil jsem kozy pasoucí se poblíž kiosku na konci tzv. promenády vedoucí z Pefkari a seběhl dolů až do Potosu. V pekárně jsem koupil croisanty a skvělý kukuřičný chléb. Po návratu do apartmánu jsem si šel zaplavat. Všude ticho a mír. Mám pocit, že Pefkari je poslední místo na Thassosu připomínající ostrov před třinácti lety, kdy jsme tady byli poprvé a kdy nás ohromila malá turistická zasaženost, prázdné pláže a taverny. Ráj na zemi.
Už ráno celkem zatažená obloha se postupně zatáhla ještě víc. Někde v dáli jsme slyšeli bouřku a nakonec nás s pláže vyhnal déšť. Ale netrvalo to dlouho. Kolem poledne se vyjasnilo a Pefkari opět zalilo krásné řecké slunce.
Po lehkém obědě - feta, rajče, olivový olej, řecká mortadela, jsem si šel poslechnout obvyklé řeči na schůzku s delegátkou. Zamluvil jsem auto na 11. a 12.7. Schůzka trvala asi hodinu, a když jsem odcházel, viděl jsem, že jakoby nic přichází naši sousedé z Albatrossu, kteří přijeli včera večer. Až později mi došlo, že přicházeli s takovým klidem, protože se domnívali, že schůzka teprve začíná. Neposunuli si totiž hodinky na řecký čas. Jakmile jsem opustil místo schůzky, rychle jsem spěchal na pláž, jako bych tušil, že sluníčko opět vytlačí bouřka. Obloha se zatáhla, blesky lítaly, pršelo celkem silně, bouřka byla tentokrát poměrně blízko. A přinesla s sebou citelné ochlazení. Když jsme mířili večer do oblíbené taverny na večeři a další fotbalový mač, úplně na mě šla zima.

8.7.

Po deštivé sobotě přišla krásná a slunečná neděle (navzdory předpovědím) a my mohli konečně strávit celý den na pláži. A nebylo to vůbec špatné. Po přeplněných plážích ve Skala Potamias a v Potosu, byla klidná malá pláž v Pefkari lékem na hektický pracovní rok. Slunce, moře, kvůli tomu jsme sem přece přijeli. A tak mi nezbývá než napsat, že neděle 8.7. byla krásně nudná a velmi odpočinková.
Večer jsme si dali večeři v naší oblíbené taverně (já makrely, Pavča masové kouličky s rajčatovou omáčkou) a pak se šli podívat na západ slunce do borovicového parčíku na skále nad Pefkari.
Pak nás na terase ještě čekal boj s komáry. Pustili se do nás s velkou chutí a tak se Pavča vydala něco proti nim koupit. Přinesla speciální spirály, které se zapálily a měly komáry odpudit. To se tak úplně nepodařilo, zato smrad ze spirál byl všude - na terase, v pokoji, na našem oblečení. Někteří komáři se navzdory "komárovníkům" v zásuvce schovali před smradem v pokoji a celou noc narušovali můj klidný spánek.

9.7.

Ráno jsem si zaběhl do nedaleké Limenarie, kde jsem byl vlastně poprvé. V minulosti jsme tudy jen projížděli. Moc pěkná promenáda plná palem a taveren přímo u moře mě natolik uchvátila, že jsme se rozhodli po dalším dni na pláži vyrazit na večeři právě tam.
Hned za našimi studii začíná cesta, o které jsem se už zmínil a které místní říkají "promenáda". Je to ale vlastně jen asfaltka lemovaná lampami veřejného osvětlení, občas člověk musí vyhýbat hromadám písku či štěrku, které naznačují, že ještě není vše dokončené a na důkaz toho končí cesta na kopci u malého altánku a dál jaksi nevede. No, možná někdy v budoucnu, ale spíš nikdy. Do Limenárie se dále pokračuje podél silnice a pak po prašné cestě.
Vystoupali jsme tedy na vyhlídku na konci promenády, pokochali se pohledem na celé pobřeží až na konec Potosu a pak pokračovali kolem hezkého kostelíku a prázdné vily bývalých německých majitelů místní továrny na zpracování železné rudy až do Limenárie. Tam jsme pomalu procházeli pobřežní promenádou a vybírali místo na večeři. Pavča chtěla něco vzdušného, bylo jí horko. Nakonec jsme zvolili až úplně poslední tavernu, která měla mimo jiné i stolky umístěné v prostoru. K jednomu jsme si sedli, krásně tam pofukovalo a vše se zdálo dokonalé. Pak se trochu začal zvedat vítr a na obzoru se černalo čím dál víc. Šel jsem na záchod, a když jsem se vrátil, bylo všechno jinak. Perzonál restaurace lítal a přemísťoval nábytek, zavíral slunečníky, pokřikovali jeden na druhého. Pavča na nic nečekala a hned přemístila naše věci ke stolu v zastřešené části restaurace. Podle všeho se na nás řítilo tornádo nebo hurikán. No, nakonec z toho byl vlastně jen celkem jemný deštík, nic velkého. Každopádně místo krásně vzdušného místa jsme se nakonec krčili u stolu pro dva obklopeni stoly přinesenými narychlo z venkovní části plnými dalších hostů.
Po večeři jsme vzhledem k dešti, který se vrátil, celkem v rychlosti prošli druhou část místní promenády, kde převažují moc pěkné obchůdky, a která se nám moc líbila. Pavča si koupila klobouk a v malé samoobsluze jsme dokoupili zásoby, hlavně dva balíky balené vody a zamířili na stanoviště taxíků.
Taxík tam stál jen jeden. Ochotně nás naložil a zavezl do Pefkari, což jsou asi 3 kilometry a řekl si za to nehorázných 5 euro. Ale budiž. Vody byly doma a my taky.
V Pefkari nás čekalo rozbouřené moře. Vlny se rozbíjely o nedaleké skály celou noc, ale já spal jako zabitý. Nebo spíš jako u moře.

10.7.

Další plážový den, modré nebe a sluníčko.

11.7.

Ve středu ráno jsem poslušně a naivně už před devátou hodinou čekal před studiem na pracovníka půjčovny aut, tak jak mi řekla naše delegátka. V 9.15 pořád nic, volám tedy delegátce. Čekejte, přijedou, mají toho moc. Bezva. Nakonec přijel o půl desáté, omluva nezazněla, proč taky, vždyť podle místních měřítek se vlastně nic nestalo.
Malý Wolksvagen Up už stál před studiem zřejmě celou noc a tak po otevření vyšlo najevo, že bohužel je plný špíny z bot řidiče. Místo, aby se omluvil, pracovník půjčovny vztekle kobereček vysypal na chodník a nadával na řidiče, který si dovolil auto používat v botách. Nakonec mi takto vyčištěné auto předal a musím říct, že to bylo asi nejnovější auto, které jsme si kdy v Řecku půjčili a cestování v něm bylo příjemné a pohodlné.
Kolem půl jedenácté jsme se tedy vydali na cesty. Nejprve jsme zamířili na pláž Tripity, která je jen kousek za Limenárií. Krásné pláž s nádhernými skalami se mi velmi líbila už před dvěma lety, to jsme se zde jen zastavili na skok. Teď jsme si pronajali slunečník a dvě lehátka za 5 euro a dvě hodiny si užívali. Pláž je ideální pro šnorchlování, ale chce to brýle nebo boty do vody, protože kousek od břehu je plno ježků. Šnorchlování zde připomíná potápění, protože člověk se vyhýbá skalám a kamenům a je to fakt zábava, i když podmořský život je určitě bohatší v Pefkari.
Z Tripity Beach jsme zamířili směr Prinos, protože jsem chtěl vidět místní přístav, odkud vyplouvají lodě směr Kavala i to, čemu se na mapě říká Cape Prinos. Nutno říci, že je to hezká zalesněná část s kempem a plážemi, které ovšem jako všechny pláže mezi Skala Kalirachis a Skala Rachoniou mají ten problém, že se člověk kouká na ropnou plošinu na obzoru. Někomu to nevadí, nám by to vadilo.
A pak už jsme měli hlad a tak jsme se přesunuli do hor, konkrétně do vesničky Rachoni, kde jsem měl typ na tavernu The Katerinas, což je vlastně hospůdka u paní Katariny, která vaří a spolu se svým tatínkem, který už musel mít výrazně přes osmdesát let, obsluhuje hosty na dvorku či uvnitř svého domu. Člověk si připadá jako u někoho na návštěvě. Jídlo bylo skvělé a styl servírování opravdu domácký. Já měl stifado, což je jídlo, které sám jednou za rok vařím, Pavča rybí smaženky a k tomu jsme měli skvělý domácí chléb. Moc příjemný oběd ve stínu hor.
A pak už jsme si potřebovali odpočinout v klidu u moře a k tomu se ideálně hodí pláž hotelu Glyfada Beach, jednoho z nejstarších hotelů na Thassosu, kde na člověka dýchne atmosféra zájezdů ROH. Manažer hotelu, pán hodně přes sedmdesát, vám sdělí, že Glyfada je nejlepší pláž na ostrově, hotel Glyfada je rovněž nejlepší, vezme si 9 euro a otevře bránu. Podle všeho si to opravdu myslí, možná už dlouho nebyl nikde jinde, protože když jsme mu řekli, že jsme přijeli z Pefkari, podoltkl, že to je velmi daleko (ve skutečnosti asi 50 kilometrů). Každopádně je tu krásný klid, travnatá pláž, kde je velmi pozvolný vstup do moře. Někdo by řekl, že je to hrůza, ale má to své kouzlo a my si tady trochu pospali, početli, dýchali vůni borovicového lesa a bylo nám fajn.
Po návratu do Pefkari a rychlé sprše jsme zamířili do mého milovaného Theologosu, abychom konečně vyzkoušeli opěvovanou tavernu Stelios. Když jsme na začátku Theologosu míjeli naši oblíbenou tavernu Lambiris a pan Lambiris nám smutně mával z prázdné restaurace, měli jsme chuť zastavit a jít zase k němu. Ale už jsme nechtěli měnit plány. Taverna Stelios má opravdu krásnou zahradu plnou vzrostlých stromů, takže ani nevadí, že člověk nekouká na krásné hory jako u Lambirise. Co jsem ovšem postrádal, byl často vychvalovaný osobní přístup pana Steliose. Jen nás u vchodu nalákal, pak už jsme ho neviděli. Taverna Stelios je továrna na jídlo pro turisty. Vše jde hrozně rychle, spousta čišníků opravdu kmitá, ale osobní přístup chybí. Nacpali jsme se kůzlečím z grilu, to bylo samozřejmě moc dobré, a asi za 45 minut byli pryč. Procházeli jsme se úžasným večerním Theologosem, koukali na panorama okolních hor a já litoval, že jsme nešli k Lambirisovi. Dostali bychom stejně dobré maso a navíc úsměv a klid pana Lambirise.

12.7.

Auto jsme měli i ve čtvrtek a tak jsme po snídani zamířili na pláž Makryammos, poslední z top pláží Thassosu, kde jsme ještě nebyli. Jeli jsme opět známou cestou po západním pobřeží a za Limenasem odbočili směr Marble Beach a Makryammos. Po asi kilometru jsme uviděli vjezd do rozlehlého areálu hotelu Makryammos, kde jsou hosté ubytováni v bungalovech. Každá legrace něco stojí a tak jsme nejdřív zaplatili 16 euro (za vjezd a slunečníky) a pak nás teprve pustili do areálu. No, ale stálo to za to. Krásná pláž s úžasným bílým pískem, kam se sice vejde asi 180 slunečníků v šesti řadách, ale je tak velká, že se tam to velké množství nějak ztratí.
Na jedné straně zajímavý ostrůvek, kam jsem se vydal na dlouhou plavbu a kde celkem nic není a na druhé straně molo s navezenými bílými kvádry z nedalekého mramorového lomu, na který je z pláže také vidět. Barevná kombinace bílé a modré je osvědčená a pláž Makryammos stojí za návštěvu.
Z Makryammos jsme zamířili do naší milované Panagie na brzkou večeři v oblíbené restauraci pod obřím Platanem. Dal jsem si tradiční kokoretsi (roláda z jehněčího plněná jehněčími játry) a Pavča něco zapečeného s lilky. Pak si ještě tradičně koupila v oblíbeném obchůdku povlaky na polštáře a vydali jsme se na poměrně dlouhou cestu po východním pobřeží do Pefkari. Byla to trochu smutná cesta, protože lesy byly na mnoha místech velmi zasaženy nedávnými požáry, hlavně úsek mezi Aliky a Potosem.

13.7.

Po dvou dnech na cestách jsme spravedlivě v pátek relaxovali na pláži. Udeřila velká horka, navíc dopoledne bylo úplné bezvětří a tak bylo na padnutí.

14.7.

Ráno jsem se vzbudil už v šest. Na nic jsem nečekal, dal si do baťohu vodu a jídlo, namazal se třicítkou a vyrazil směr Theologos. Rozhodl jsem se pro cestu po silnici, protože mi bylo jasné, že terénu si během dne užiju dost. Moc aut nejezdilo, bylo přece jen ráno. To, co já považoval za sportovní výkon, může pro někoho být každodenní úděl. Každopádně jsem asi po 4 kilometrech potkal starší paní v černém oblečení, jak míří směr Potos, asi do práce. A protože mezi Theologosem a Potosem jiná obec není, šla pravděpodobně z Theologosu, což je dobrých 10 kilometrů. Jinak jsem šel nerušeným tichem brzkého rána, až jsem v dálce uviděl auto, které vysadilo starší paní u pozemku, kde měla ovečky a odjelo. Paní si mě vůbec nevšimla a jala se mluvit na svoje ovečky. Chválila je, nadávala jim, byla to sranda.
Po 11. hodině jsem dorazil do Theologosu a brzy odbočil do hor směr Kastro. Cestu jsem místy poznával, před 13 lety jsem tu byl džípem. V horách bylo krásně. Všude voněly borovice, divoký tymián, kolem proběhl zajíc, ovečky cinkaly zvonečky, prostě kýč jako bič. Vyšlapoval jsem si a užíval pohodlnou cestu, do Kastra zbývaly už jen dva kilometry, když mi navigace řekla, abych odbočil vlevo. Ale kam? Tam nebyla žádná cesta! Jen prudký kamenitý svah. Nedalo se nic dělat, musel jsem poslechnout. Cesta byla značená po řecku - malé menhily z kamenů, občas červená značka na kameni. Po nějaké době značky zmizely úplně a brzy jsem zjistil, že jdu špatně, tak jsem trochu bloudil a nakonec stoupal opravdu prudkým svahem plným kleče, takže jsem do Kastra dorazil naprosto vyšťavený a poškrábaný. Kastro si vybudovali kdysi obyvatelé Limenárie jako útočiště před piráty. Vzhledem k tomu, že leží v nadmořské výšce 500 metrů nad mořem a dobrých 12 kilometrů od Limenárie, jsem přesvědčen, že to byl opravdu bezpečný úkryt. Posadil jsem se na kámen nad svahem na okraji vesničky, pil vodu a kochal se klidem a výhledem na okolí.
Pak jsem vstal a vydal se do cíle dnešní cesty, taverny Kostas, kterou už mnoho let provozuje dříve jediný obyvatel Kastra. To už neplatí, protože před pár lety dokončili asfaltovou silnici z Limenárie (dřív se sem mohlo jen pěšky nebo džípem) a tak pan Kostas může cestovat z Limenárie každý den autem. A tak ve vesnici vlastně momentálně nebydlí nikdo, i když si tu spousta Řeků opravila domy, ale tráví tu, podle pana Kostase, tak dva dny v roce. Všichni se tu vlastně sejdou jen 18. ledna, kdy je tu svátek spojený s místním kostelem. Pan Kostas mě hezky uvítal, hned mi dal knihu návštěv, kam jsem se zvěčnil, pak jsem si objednal pivo a řecký salát. Ten mi donesla jeho manželka a byl stejně dobrý jako ten, který jsem tu měl před 13 lety a dodnes na něj vzpomínám. Jen tehdy jsem k němu měl domácí chléb, přece jen byl dřív problém se zásobováním, teď pan Kostas vozí každé ráno chléb z Limenárie. A to už jaksi není ono. To mi ostatně potvrdil i pan Kostas, když s láskou vzpomínal na dobu bez silnice. Nová doba sice umožňuje snadný vstup turistům, ale také hygieně, takže si musí brát tričko a chtějí po něm vyšší daně. A o nic z toho on nestojí. Dřív se u něho vlastně zastavili všichni, kdo přijeli, teď vesnicí jen proběhnou v žabkách (viděl jsem na vlastní oči), skočí do aut a jedou dál. Pan Kostas je velký milovník hlavolamů. Když zjistil, že jsem z Česka, donesl hlavolamy a nepropustil mě, dokud jsem se všechny nenaučil. A pak začali přijíždět turisté a byl čas se rozloučit. Když jsem řekl, že chci jít do Limenárie po asfaltce, ukázal mi pan Kostas cestu, kterou chodíval, když ještě asfaltka nebyla, a když neměl artrózu. Hned za Kastrem se odbočí doleva a po nějaké době se dojde k řece. Pak už jen podél řeky do Limenárie.
Z menšími obtížemi jsem cestu našel a sešel až k řece, která tam ovšem jaksi nebyla, jen vyschlé koryto. Ani moc stromů se nekonalo a tak jsem šlapal v poledním horku víc než 10 kilometrů do Limenárie. Tam jsem rychle skočil do obchodu, koupil a vzápětí i vypil vychlazený radler a pak už rychle do Pefkari, hup do moře a krásně se ochladit. Celkem jsem ušel 31 kilometrů.
Večer jsme z naší taverny pozorovali krásný červený západ slunce. Sedli jsme si co nejvíc k moři, objednali si různé saláty, plněná rajčata a papriky, smažené sýrové koule a jedli společně, jak to dělají Řeci. Krásně dobrodružný den krásně skončil.

15.7.

Předposlední celý den našeho pobytu jsme samozřejmě strávili na naší krásné pláži v zátoce Pefkari. Večer jsme se pak poprvé a naposledy za celý pobyt vydali s Pavčou do Potosu. Večerní Potos tradičně praskal ve švech, ulice přetékaly lidmi a tak jsme rychle nakoupili pár dárků, gyros s sebou a vrátili se do tichého Pefkari. Za šumění moře jsme si na naší malé terase pochutnali na gyrosu a šli spát.

16.7.

Poslední celý den v Pefkari. Opět na pláži, jak jinak. A pak vzhůru na večeři. Poslední večeře je vlastně taková zvláštní a zůstává v paměti. Ta letošní byla opravdu nezapomenutelná. Na konci promenády směr Limenárie stojí maringotka, které se říká kantýna a kde se rádi na jídlo zastavují hlavně místní Řeci. Je jasné, že to jsme si nemohli nechat ujít.
Vzhledem k tomu, že kantýna se otevírá až po osmé hodině, stavili jsme se ještě cestou na malé přírodní pláži kousek od promenády. Je na ni vidět z altánku nahoře na konci promenády. Nekoupali jsme se, jen jsme na tom moc hezkém místě udělali pár fotek. A pak už jsme šli do kantýny. Objednal jsem souvlaki a dostal ho na papíře i s hranolky a tzatziki. Pavča jedla jen hranolky a krmila jednu z několika koček, které tu byli a ta ji pak za to do krve škrábla. Kantýna je sice u silnice, ale také nad mořem s krásnou vyhlídkou. Atmosféra je opravdu typicky řecká, kromě nás tam vlastně byli jen Řeci. Většinou celé rodiny, které přijeli autem. Obsluhoval nás mladý Řek, byl velmi milý a ochotný, i když testem na drogy by asi neprošel. Pro štítivé osoby to tam určitě nebylo, ale já si to moc užil.
Později večer jsem ještě na terase vylil víno a to je myslím znamení, že se sem zase vrátíme.

A teď, po víc než třech měsících od našeho návratu, musím potvrdit, že na Thassos se opravdu příští rok vrátíme. Chtěli jsme pro změnu jinam. Hledali jsme a vybírali – Kos, Karpathos, Lefkáda, Korfu… a nakonec jsme zjistili, že to zase bude Thassos. Všechno, co od letní dovolené čekáme, tam totiž mají. Krásné moře, slunce, hory, skvělé jídlo. No, určitě to mají i jinde, ale my tak nějak uvízli na Thassosu. Asi už napořád.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (2)
10.12.18 17:41 Dana K.
Moc hezké.Taky jsem se "kousla" na Thassosu.
07.12.18 13:40 janavi
Svěží cestopis, díky za něj, Thassos mně zajímá.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
rA5B4
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Ivča70˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy3
 
Greek Market
Booking.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací