Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 14
Melissa travel
Ochrana osobních údajů
© 2002 Řecko a řecké ostrovy

Za západem slunce na řecký Mt. Dikeos

Autor:
Zařazeno:
Kos
Napsáno:
21.01.19 11:23
Fotografií:
10
Přečteno:
755
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Včera 23:50
10 °C
Skorojasno
 
Že i na letní dovolené, v klasické dovolenkové destinaci – na řeckém Kosu můžu zažít krásný a nezapomenutelný horský výšlap, jsem se přesvědčil začátkem září 2018.

Byť má hora Dikeos pouhých 846 m. n. m., není to jen tak obyčejná procházka, ale doopravdy klasický výšlap jako známe u nás. Náročnost se schovává zejména v teplotě vzduchu, která cestu ztěžuje, proto není dobré podceňovat příjem tekutin při výstupu.

Pohoří Dikeos se rozkládá na jihovýchodě ostrova Kos a nelze ho přehlédnout. Pro turisty je toto pohoří známé zejména díky vesnici Zia. Tedy malé horské vesničce, kam všichni v houfech míří do jedné z mnoha taveren aby mohli při večeři a řecké hudbě sledovat západ slunce. Už jen málo kdo však převleče své navoňané a módní oblečení do sportovního aby se dostal o nějakých 500 metrů výše na horu Dikeos, kde může sledovat mnohem krásnější západ slunce.

Jedno odpoledne sedáme na skútry a míříme z hlavního města Kosu přes městečko Zipari serpentinami do vesnice Zia. Z parkoviště se dostáváme mezi taverny a stánky a podle směrových cedulí míříme vesnici výše. Ta už je i kolem půl šesté poměrně dosti obsazená turisty.

Byť se to zprvu zdálo složité, vymotat se z uliček vesnice je díky zmíněným cedulím poměrně snadné. Tento úvod cesty je kouzelný díky úzkým uličkám, které na všudypřítomném bílém podkladu hýří barvami. U jedné z taveren se ptáme místního zdali míříme správě. Ten nám směr potvrdí a nabídne hole, které po cestě zpátky máme vrátit před tavernu. S díkem přijímáme a hned se cítíme jako praví poutníci.

Po pár minutách jsme za vesnicí, beton střídá prašná široká cesta. A když píšu prašná, tak prašná tak, že občas se botami zaboříte a určitě je po výšlapu budete mít zbarvené do hněda. Cestu lemují oplocené pozemky, za kterými se pasou kozy za zvuku zvonečků, které mají vyvolené zvířata na krku. Po cestě není možné se ztratit nebo špatně odbočit. Chvíli jdeme pod žhnoucími slunečními paprsky, chvíli nás chrání před horkem lesní porost.

Jak později zjistíme, tento úsek prašnou cestou je stará cesta do Pili. Ta se v jednom místě odděluje od té, která míří na vrchol. Opět nelze ukazatele přehlédnout. To už však jdeme lesní cestičkou, která je plná kamenité suti, kořenů nebo ušlapaného povrchu. Zde jsme spíše schování před sluncem a tak se stoupá lépe. S blížícím se vrcholem však les končí a odhaluje krásné skaliska a my si užíváme prvních výhledů na okolí.

Jakmile se dostáváme na hřeben, připadáme si klidně jako někde v Nízkých Tatrách. Slunce pomalu klesá a vítr příjemně fouká. Na hřebeni nás vítají další kozy, které se zde volně pasou.

Po zhruba hodině a půl se dostáváme na samotný vrchol. S překvapením zjišťujeme, že jsme zde úplně sami. Po cestě na vrchol jsem potkali vlastně pouze otce s cca desetiletým synem, kteří již mířili dolů. A to byly jediné dvě osoby, které vážily cestu na vrchol. Jediné dvě! Na jednu stranu jsme tak byli rádi, že jsme si vrchol mohli užít úplně sami, na druhou stranu je smutné, že se všichni nechají pouze vyvézt do Ziy a tam pro ně zážitek končí.

Cesta na vrchol se vyplatila. Byli jsme náležitě odměněni. Na vrcholu se nachází osamocená bouda, kde je možné třeba i přespat a také zde stojí klasický bílo-modrý kostelík s velkým křížem a řeckou vlajkou. Výhledy jsou úžasné, na všechny světové strany. Lze tak vidět pod sebou ostrov Kos s lesknoucím se solným jezerem. Přes moře jde vidět turecký Bodrum. Vidíme také na další řecké ostrovy Kalimnos, Pserimos či Nisyros. Času do západu slunce máme dost a tak v tichosti pouze za zvuku větru sedíme a kocháme se panoramaty. Půl osmé se blíží a s tím i slunce pomalu klesá. Než je slunce mořem pohlcené, vidíme širokou paletu barev, kterými maluje po nebi.

Západ je rychlý a my se stejně rychle snažíme sestupovat dolů. Stejně jsme se však nevyhnuli příchodu zpět do vesnice za tmy. To nám však bylo jedno, protože zážitek byl pro mě tím nejlepším z celého týdne na řeckém Kosu a okolních ostrovů. Hory opět zvítězily.

Závěrem můžu říct, že není třeba se bát řečí, že jde o bůhví jak náročný výstup. Náročný je maximálně v tom, že jdete v horku, které pak stejně není tak velké, pokud na horu míříte v podvečer. Endomondo ukazovalo po zdolání vrcholu ušlé 4 kilometry v čase 1 hodina 18 minut. Zpátky je cesta samozřejmě časově o něco kratší. Tudíž celý výlet není ani časově náročný a jeden podvečer doporučuji si vyhradit čas na tento výšlap.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (1)
27.01.19 11:09 vostrucha
Díky za užitečné informace. Po horách chodíme moc rádi a pokud nás někdy vítr zavane na Kos, určitě využijeme Tvých poznatků :-)
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
5Wx7M
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝KarlosV˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy1
Diskuze1
 
Greek Market - to nejlepší z Řecka - sýry, delikatesy
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací