Trip Kréta I

S kamarády jsem se před lety rozhodl na Krétu letět - létat a procházet ji pěšmo a spávat tam, kde je chceme a kde je to hezké. Pokud možno venku mimo hotely a rezorty. V březnu 2019 jsme přiletěli týden po velkých záplavách. Nedalo se tedy jít celou trasu z Paleochory do Chora Sfakion. V Sougii jsme tedy vystoupali do Rodovani a poté sestoupali zpět k moři do Paleochory. Tam jsme strávili 3 noci v penzionu, protože kemp stál jen o 1 Euro méně než postel. Venku spát moc nešlo, protože záplavy poničily většinu vhodných míst a sesuvy hrozily i týden po. Prošli jsme pak okolí. Zpátky k letošnímu treku. Letos jsme 3, takže jisto jistě větší zábava. Z Prahy v noci autem do Vídně - 4 hoďky po prázdné D1. Parkujeme u letiště, 8 nocí 59E. Odbavení a odlet naprostá idylka, ale i když je "KOVYT", tak cvrkot v hale je dost velký. Za 2,5 hodky sedáme v Chanii a za 45 minut jsme na autobusáku a čekáme na dostavník na jih. Za dalších 2,5 hodiny jsme dole. Nejprve pitagyros, pak nakoupíme proviant, první frappe a vyrazíme k Anidri. Navečer usedáme u občerstvení a okamžitě skáčeme do moře. 12.10. a voda má 23st., paráda. Zbytek večera se bavíme a užíváme života. Mythos a Rakije atd. Uléháme příjemně znaveni cestováním po Evropě... Stavíme jen přístřešek. Ráno sbalíme, posnídáme v kantýně a jdeme dát krokodýlovi za uši. Je to jeden z nejkrásnějších úseků treku. Letos jdeme do Lissosu pravou cestou. Domnívali jsme se, že to bude lehčí. Nee. Terén je těžší a cesta delší... Neva, u pramene v Lissosu se posilníme dobrou "kamennou" vodou a mineme kruh dam pořádajících něco na způsob šamanského obřadu. Ničemu nerozumíme, ale určitě je hlavním tématem chlapstvo, protože pohledy na nás nebyly vůbec milé.... Neva, jdeme dál. K ruinám starého města. Zbylo bohužel asi 5 budov, ale poměrně dobře je vidět jak velké to měsro mohlo být. Podle informací na síti tady žilo až 40 000 obyvatel. A pod kostelíkem je plážička a molo. Samozřejmě, že se neudržíme a jdeme spláchnout prach z těl do moře. Mě pak napadlo, že do Sougie v sezoně jezdí kyvadlový člun. Tak čekáme a najednou se objeví další jako my. A po asi hoďce fakt odplouváme. Zážitek, člun je evidentně přetížený, ale jak je to v Řecku běžné, když se nepotopí... Sougia nás přivítala krásným slunečným podvečerem a místo toho, abychom šli najít flek na spaní, tak mě kolegové přesvědčí, že musíme spláchnout i ty zaprášené krky krétským pivem Charma. A to musím potvrdit je hodně dobrý ležák. Pak postavíme stany a jdeme na večeři do taverny. Jak lidé znalí vědí, kréťané umí uvařit a pohostit. Prostě nebe v hubě. O půlnoci uléháme a těšíme se na zítřejší plavbu do Agia Roumeli. Ráno vstáváme brzy, abychom zabalili a posnídali v kavárně. Otevírá v sezoně v 5 hodin - taková nádražní kavárna. Ale bohužel v 8,30 začne pršet tak, že než dojdeme kilák do přístavu, jsme mokří skrz naskrz i když máme nepromokavé hadry. Pokud to není igelit, tak nic nefunguje. Loď naštěstí připluje a cestou do Roumeli usycháme. Ale protože s přestávkami stále prší a předpověď není dobrá - bereme ubytko. 2 noci tedy strávíme ve vesničce, kde se potkáváme s asi 10-ti stejnými turisty. Deště jsou opakované a někdy i cáká, jak někde v pralese. Pokusíme se dostat do Samarie - nee - sesuvy. Vylezeme nahoru nad vesnici ke zřícenině. Projdeme kousek po pobřeží ke kostelíku Agios Pavlos. Když víme, že se pak na pokoji usušíme, nevadí nám to.4 den se počasí udobří a vyrazíme okolo Agios Pavlos k Loutru. Tento úsek je nejkrásnější, co jsem na Krétě za asi 15 návštěv viděl. A do Loutra jsme nedošli, ale opět dopluli. Z Marmary, ústí do rokle Aradena, zrovna když jsmem tam došli, na nás čekala loďka. Proč ne. A ta chvíle, když vplouváte do Loutra, koukáte na těch asi 30 taveren a hotýlků, je z mysli nevymazatelná. Turistů je v této době málo, takže si to člověk může i vychutnat. Bivak stavíme nad zátokou na dvoře strážní věže. Vyrazíme poté na večeři a znova dáme udobřit naše chuťové buňky. Čerstvá ryba, skopové, prostě co se na Krétě patří jíst, co nám v Čechách nikdo neuvaří. Sedíš nad mořem, kosti házíš rybám.Opět jsme zavírali, tedy my bychom žili dál, ale personál nás pěkně požádal, že chtějí jít spát. Nevadilo nám to. Užívali jsme si to. Ráno nad zátokou bylo úchvatné, to světlo, žádné mraky, skoro nefoukalo. Posnídáme jak se má. Na vařiči. Pokoupíme nějaký proviant a jdeme na poslední etapu - do Chory. Trasa je do Glyka Nera opět zajímavá, jdeš a slyšíš zvonky ovcí a koz, cítíš tymián a další bylinky, vidíš nad sebou skály, pod sebou zátoky, v dáli ostrov Gavdos a Paximadie. Na Glyka Nera je skvělý bufet, koupání pro nás i naturisty. A poté nás čeká další vrchol treku - skalní úsek po římsách. Trochu více fouká, takže jdeme poměrně soustředeni a s jistotou, aby nám to neuklouzlo.
Navečer nás vítá Chora Sfakion. Poloprázdná vesnička. Vykoupeme se a slavnostně posilníme pod tavernou Tří bratří, zažijeme romantický západ slunce. Na večeři jdeme záhy, protože nás uloví personál taverny v centru. Udělali jsme dobře a opět si celou krmi užili. Bivak rozbijeme opět nad přístavem na zásobníku vody pro město. Noci jsou tady, když neprší, pohodové, teplota neklesne pod 15st. Takže stačí letní spacáky. Ráno sedáme na bus a za 2,5 hodinky jsme v Chanii. Nejprve zajdeme nakoupit dárky. A naposledy si užijeme krétskou kuchyni - sedáme do občerstvení v tržnici a dopřejeme si chobotnici a další místní dobroty, co nám paní kuchařka nandala. Pak si najdeme hotel v centru. Není to žádný problém. Poslední noc strávíme ve společnosti s Charmou. Ráno odjezd na letiště a pak konec. Odlet, Vídeň, Praha. Doufám, že na jaře v květnu 2022 přiletíme opět.Jasas.