Skopelos, Evoia 97

Úvodem:
Toto je pojednání o naší první cestě do Řecka v roce 1997 . Chvílemí na Vás bude působit možná trošku naivně, ale ono to bylo poprvé opravdu takové. Ze všeho jsme byli vyjevení, poprvé jsme jezdili trajekty, stopem, autobusy KTEL, ze slov znali jen „jasas” a „kali mera” a i když od té doby jsme byli v Řecku mnohokrát, na tuhle dovolenou nikdy nezapomeneme.....Tenkrát nebyly mobilní telefony, rodiče se o nás dozvěděli až když jim po týdnu dorazil pohled. A my se mohli toulat po pro nás tehdy neznámé krásné zem ....
_______________________________________________________________________________
_______________________________________________________________________________


16.8.
Je krátce před sedmou hodinou ranní a my čekáme v Holešovicích na linku Praha - Athény , kterou pojedeme na výpravu. Na dovolenou, která se tak dlouho připravovala . Cestovní horečka stoupá autobus se blíží. Loučíme se s Kamilem, kterej nás vezl do Prahy a po prvním styku s pravými Řeky, to jest s řidiči společnosti KORONA travel odjíždíme. Máme před sebou 30 hodin cesty do řecké Larissy přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Makedonii . Nevíme co nás čeká cestou , ale ani v Řecku, protože fotky jsou jen fotky, průvodci můžou kecat, ale realita je realita....
Vegetíme u horního předního skla a po seznámení s makedonským kolíkem Akimem působíme asi dost hlučně. Nu což dovolená je dovolená. Cesta byla v pohodě, jen poslední dvě hranice stály naše dopravce (v rámci urychlení čekání o pár hodin) několik úplatkových igelitek s neznámým obsahem pro neúplatné strážce hranic.

17.8.
Svítá.... Odjíždíme z Makedonie a jsme v Řecku. Co nám nabídneš Greece?.
Jedem přes Thesalloniki, pod Olympem, krásnou soutěskou u Katerini do Larissy.
Vystupovat ! Vyjít z chlazenýho busu do 40 vedra je síla. Prvního domorodce se ptáme na cestu na vlakáč a za chvíli už frčíme osobákem do Volosu. Čumíme a čumíme. Na to jak se kouří v nekuřáku, na pomeranče, hory, moře, lodě a lidi ....... a oni zase na nás....
Po kratší orientační krizi nacházíme autobusák a jedeme do Kato Gatzea do kempu Hellas. Zkouším se domluvit primitivní angličtinou a vono to funguje. Jsme utahaný po cestě, ale i tak se koupeme po několika letech zase v moři a vyvádíme A cikády řvou....(noc pro všechny a stan 4000 DRCH)

18.8.
Noc byla asi něco mezi prádelnou a saunou... síla. Opouštíme kemp a po pobřeží šlapeme pár kiláků do Kala Nera. Po upozornění vojáka, že právě procházíme vojenským územím a že se máme držet na pobřeží dorážíme na místo. Veget, horko, moře, první řecké pivo , a první mušle........ Spali jsme na pichlavým místě v zarostlým hruškovým sadě. Sauna je poklad pravý .......


19.8.
Skvělejma autobusama KTEL se vracíme do Volosu. Ve 13.00 jede loď na Sporady. Vidíme poprvý jak funguje řecká doprava ve městech. U nás už by byly hromady mrtvol. Tady se jenom troubí a troubí a funguje to. Vosy (skůtry) tady maj asi hnízdo...
Loď odplouvá naštěstí s námi a my jen fotíme a fotíme a ču a ču a čumíme.
Moře super - Počasí super - nálada super - ŘECKO SUPER!
Za 4,5 hodiny vysedáme na ostrově Skopelos v malým přístavním městečku Glossa. Jedeme autobusem jen tak na blind do Eliosu a ukazuje se, že to byl vynikající tah. Maličký městečko, ale v dohledu je pláž, pitná voda, zase pláž a skály. Máme vynikající místo na spaní na malý pláži pod převisem vápencovýho útesu. Pár metrů od moře. Je tak neskutečně čistý, že kdo neviděl neuvěří a po přelezení útesu objevujeme zátoku jako pro Robinsona.
Noc je už konečně chladnější díky větru od moře......

20.8.
Den veget.... Koupačka, blbnutí ve vlnách, skáčem kufry do vln, hledáme mušle
.... Bacha a mořský jěžky, jsou to pěkně pichlavý potvory, ale držej se jen na útesech.
Vlastně taky máme koupený „potápěčský“ brejle do kterejch teče, ale i tak je vidět ta paráda pod hladinou. Koupil jsem OUZO - řecký národní pití. Chutná to jak hašlerky s lihem a ředí se s vodou. Nic moc ale exotika.

21.8.
Dosť bolo válení! Vyrážíme po snídani z místní pekárny po silnici , která se vine kolem ostrova až do správního městečka Skopelos. Nevíme kam dojdem a třebas i pojdem. Asi po 5,6,8,? km to vzdáváme a už se zase vezem v autobuse do města Skopelos.
Je to tady pěkný - krásný úzký uličky,větší ruch, staví tady trajekty. Dáváme si první místní speciality - Toňas Milánský špagety, Ilča - souvlaki (šašlik, špíz) a já zkouším musaku ( baklažány, brambory a mletý maso). V hodnocení zvítězili suvlaki, moje hmota skončila poslední.
Kousek za přístavištěm je hráz a za ní vidíme otevřený moře. „Rybník víří dokola , vlny jsou jak stodola “. To už jsou pěkně divoký vlny, nechtěli by jsme tam spadnout. Touláme se v úzkejch uličkách městečka a i v nejzapadlejších koutech nás oslovujou babičky domorodky „ růms, růms “. Bohužel nenabízejí rum, ale ubytování...
Po přehlédnutí okolí z útesu zjišťujeme, že místo na spaní asi težko najdeme. Já sice remcám a navrhuju spát v sadě nebo co to bylo, ale bylo to 2 : 1 . Jdem zpátky do města a v kanceláři Nomicos Lines kupujeme lístky na trajekt do Agios Konstantinos. Jede až v 19.25 h takže do cíle doplujeme až kolem půloci. Bručím, že přijedem v noci, ale ostatní jsou nadšený z dalšího zážitku - nočního trajektu.
Je už docela tma a loď se pěkně houpe, na horní palubě fouká o 100 péro, tak dopíjím Ouzo. Do Ag. Konstantinos dorážíme až kolem 0.15, ale místo pro stan nacházíme poměřně brzy. A v noci prší ...

22.8
Spíme jako jelimánci po náročným dni dost dlouho.
Počasí zlobí ale ani to neodrazuje neúnavné lovce mušlí od prohrabávání pobřeží. Jsou tady živí i mrtví krabi, ale hlavně plno různejch pěknejch škeblomušlí. Jedeme autobusem na trajekt do „ vesnice “ Arkitsa. Průvodčí z autobusu plaší a křičí, nakládá baťohy jak zběsilej.
Je to super , už jsme napůl Řekové - komunikace podle ofocenejch frází v řečtině docela funguje, angličtina taky, kůže hnědne (hlavně ve dne).
Arkitsa je dobrej zapadákov kousek od dálnice do Athén, ale maj tam hodný zvědavý vesničany, chleba, pitnou vodu (jako ostatně všude). Na náměstí drží siestu domácí a tipujou odkud jsme - „ France ?, London ? No ! Czech Republic ! . Hmmm ? Tak teda Čekoslovakia. Yes, yes ...
Cestou na trajekt si trháme víno. Mňam. Míříme lodí na velkej ostrov Evoia do lázní Edipsos. Docela dobrý lázeňský město - trhy, lastury jako sviň, ale žádný místo na kempování. To nenacházíme ani cestou po silnici (všude pěkně strmý svahy do moře) . Stmívá se = krize. Pomáháme si navzájem s batohy až u nás kolem 22.00 staví auto. Dva chlápci nás vzali pick - upem do městečka Rovies. Tonda jim dává z vděčnosti cigára.

23.8.
Jsme zase v Rovies. Z večerních světel a uliček plnejch lidí a hlaholu nic nezbylo a je to zase ospalá vesnice. Autobus do Limni jede až za dvě hodiny a tak jdeme na stopa. Když už to balíme po neúspěchu , staví na nedbale zvednutej palec Řek s pick - upem s otevřenou korbou. Ilča s Toňasem se vezou venku a já v kabině. Ten klasik nás vzal až do Limni. Banka je zavřená už půl hodiny sakra. Je sobota musíme si vyměnit marky, takže tady musíme zůstat přes víkend. Tonda objevil perfektní plážičku u slepencovejch ůtesů za městem. Pitná voda a sprcha 500 m. Paráda. Stan stavíme na plošině nad pláží pod pinií.

24.8.
Veget. Vínečko, koupání na lávovejch plošinách u moře. Lovíme mušle...
Pohoda ale už se nám to pomalu krátí. Pozorujem rybáře a moře. Zejtra vyrazíme na nejdelší cestu autobusem (85 km) do velkýho města - Chalkidy. ...

25.8.
Banka v Limni je už otevřená, úředníci u přepážky vesele kouří a my si vyměňujem prachy. Cesta do Chalkidy trvá dvě hodiny a jede se serpentýnama do pěknejch kopců a pak zase dolů k moři. Tonda mě neustále straší, že ta rána co jsme slyšeli v autobuse nebylo kolo, ale plynová bomba od CampingGaze, která v mým baťohu neunesla to vedro. Už vidíme rozmetaný tašky domorodců a potrhaný domácí zvířata v zavazadlovým prostoru. Kecal.. naštěstí. Jsme v Chalkidě.
Oběd u „Giussepeho“ a jeho ženy byl skvělej - gyros, souvlaki, tzaziki, pivko, fanta...mmmm. Takže k večeru po průtrži mračen jedeme s plnými žaludky do Eretrie.
Protože je to jedna s podledních štací týhle výpravy tak už nakupujeme první suvenýry, poslední pohledy atd. Nocujeme ve stanu u pláže pod stromem s jedlejma „ bobulema“. (Opravdu až doma jsme zjistili, že to byly fiky !)

26.8.
Dneska máme v plánu poslední trajekt z Euvoi na pevninu, ale ještě předtím si ještě užijem sluníčka - začíná totiž pěknej pařáček.
Pečeme si těla před plážovým barem .Odcházíme nakoupit....
Vracíme se s více než 5 kg melounovým „ hovadem “ . Cpeme se horem dolem a asi za 1 hodinu usilovného žraní z něj zbyde jen efektní vydlabaná helma na hlavu. V tom baru je pěkně draho, takže se radši pakujem na trajekt.
Pomalu se vzdalujeme od dalšího ostrova a je nám docela smutno - poslední loď, ostrov i poslední koupání ....
Přistáli jsme ve městě Oropos asi 60 km od Athén. Když se ptám jestli je v kohoutku na náměstí ta voda pitná, prodavačka říká „ne, ne “ a přikyvuje. Někdy to hlava nebere, ale po chvíli nám dojde, že je to souhlas...Máme koupenou 2l butýlku vína a doutík na počest konce dovolený, na počest Řecka. Hledáme poslední mušle na pláži s jemným pískem za městem, popíjíme, pokuřujem a slibujem si, že se do týhle krásný země určitě vrátíme. Snad už příští rok...

27.8.
Dneska je den „D“. Závěr dovolený, ale čekají nás Athény Přijíždíme na stanici Mavromateon a hned hledáme cestu na vlakáč Stathmos Larissis. Uložili jsme si bágly v úschovně a jsme volní. Metrem z náměstí Omonia jsme za chvíli uprostřed trhů ve čtvrti Plaka. Zjišťuju, že mi chybí 50 DM (doma jsem je našel). Couráme se celý hodiny kolem krámků nabitejch zlatem, keramikou, amforama, tričkama atd...
Pozorujeme první antický památky, želvy v parku, čestnou stráž před parlamentem, dopravní chaos a svůj zdravotní stav, protože teplota je snad 40 st. ve stínu.! Už jsme našli i stanoviště busu do ČR, takže si v klidu prohlížíme i Akropoli (z protějšího kopce, protože, vstupný je 2000 DRCH) a nekonečný moře baráků v Athénách ( 4 mil. Obyvatel). Už se zbejvá jenom najíst.... Dáváme si večeři ( gyros) za 8.000 Drachmáků pro 3 v centru Atén.
Ploužíme se nočním mestem na nádraží, kde musíme vydržet do 7.00 rána než pojede náš spoj do Prahy.......

28.8.
Noc jsme v polospánku přečkali v klidu na nádraží. Autobus přijel včas a nám nezbylo, než se začít pomalu loučit s Athénami a celým Řeckem. Cestou zpět projíždíme i místa, kde jsme měli jěště dovolenou před sebou - Arkitsu, Ag. Konstantinos, Larisu, Soluň....
A pak už jen bývalá „Jugoška“, stále stejný vychcaný úplatkářský celníci, nepříjemný Maďaři a pohodoví Slováci.
Skončila naše zatím asi nejlepší dovolená v našem životě, ze který si kromě opálený kůže a suvenýrů vezeme i spoustu vzpomínek na krásnou zemi, hodný lidi , křišťálově čistý moře.....