Řecko, řecké ostrovy - prohlížeč fotografií

... a jsme tady :-)

Kokkari, kde jsme našli dočasný domov, leží na severním pobřeží. Městečko, ač je velmi turisticky navštěvované, si uchovává svůj půvab a malebost.

Hned vyrážíme do ulic ...

... abychom násáli tu pravou řeckou atmosféru ...

... a ta na nás opravdu dýchá na každém kroku ...

... a za každým rohem.

Procházkou dojdeme na jednu z místních pláží ...

... a zjišťujeme, jestli ty povídačky o studené vodě na Samosu se zakládají na pravdě. Jasně, že ne! Teplota moře je přesně taková, jak se na polovinu září sluší a patří. :-)

Naše ubytování v "Green Hillu" bylo velmi příjemné, v klidné ulici bokem od rušného centra a promenád. Jen zvonkohra z nedalekého kostela nás občas příjemně vyrušila.

Výhled na hory byl balzámem na duši.

Vydáváme se na pěší průzkum blízkých pláží. Západně od Kokkari cestou míjíme hotely na úbočí hor.

První pláž, na kterou narazíme, je Lemonakia. Vypadá hezky, ale množství slunečníků nás odrazuje od návštěvy.

Pokocháme se tady alespoň zpětným pohledem na Kokkari.

Následuje pěkná pláž Tsamadou, ...

... ale ani zde nenacházíme žádnou zašívárnu.

Šlapeme tedy dál a těšíme se alespoň pohledem na rozkvetlé keře u silnice a doufáme, že brzy přijde tajný tip od "janavi" ...

... a přišel! ... Když pláž uvidíme shora, srdce nám radostí zaplesá. Díky,Jani!!!

Po 6 km turistiky, přichází ještě lezecký sestup ...

... a jsme tu. Tak to je konečně pláž dle našeho gusta!

I její sousedka "Tsabou" byla skvělá! (..a ta naše pláž tam za ní vykukuje). Tolik naše pěší výlety.

Půjčujeme motorku a vydáváme se dále na západ. V Kamposu najdeme odbočku k dalšímu tajnému tipu. Chvilku jsme si užívali soukromí, ale brzy přišla skupinka německých turistů a nacpala se k nám. V tu chvíli pláž ztratila své kouzlo. Balíme a odcházíme.

Cestou k motorce potkáváme cinkající stádo koz. ...najdete je???

V dalších dnech navštívíme horskou vesničku Vourliotes ...

... posedíme v taverničce na náměstíčku, ...

... projdeme úzké uličky ...

... s hezkými domy ...

... a zamíříme k blízkému klášteru Vronta, ...

... který prý v r. 1999 vyhořel. Z části byl již opravený.

Oblékáme dlouhé suknice (moc nám sluší) a jdeme si prohlédnout vnitřek kláštera.

Další horskou vesničkou, která se nachází nedaleko Kokkari, je Manolates.

Její uličky jsou plné krámků ...

... a dílen na výrobu keramiky.

Vydáváme se trošku dále po severním pobřeží. Naším cílem je Potami.

Projíždíme Karlovasi.

Karlovasi.

Nad pláží Potami je postaven moderní kostelík ...

... s vyhlídkou na pláž. Po příjemném osvěžení se vydáváme do lesů nad pláží ...

... k vodopádům. Cestou obdivujeme krásy ...

... a rozmanitost ...

... místní přírody ...

... náš cíl.

Vydáte-li se z Kokkari východním směrem, narazíte po 10 km na hlavní město Vathi. My vyrážíme na průzkum výběžků severně od hlavního města.

Okouzlí nás zde množství nádherných zálivů, malinkatých ostrůvků a barva moře.

Po špatné cestě sjíždíme k pláži Livadaki.

Je nádherná! Dlouhé mělčiny, teplá voda, super šnorchlování. Kantýnu s hlasitě vyhrávající hudbou se snažíme nevnímat ... :-(

Na nejvýchodnějším výběžku ostrova se nachází ženský klášter Zoodochou Pigis. Bohužel jsme přijeli ve špatný čas, klášter nebyl otevřen. Pokochali jsme se tedy hezkým okolím.

Kousek pod klášterem je památník obětem války ... a u něj vyhlídková terasa.

Výhledy na pláže Mourtia, Mikri a Megali Laka byly opravdu fascinující ...

... nechali jsme se zlákat a sjeli dolů k pláži Mourtia, ... ale byla pro nás trochu zklamáním ...

... koupat se mezi lodičkami se nám nechtělo ... a tak zvedáme kotvy ...

... a pokračujeme v průzkumu východního pobřeží, kde je opravdu na co koukat. Kombinace zelené a modré zde lahodí oku.

Přes Kerveli a Posidonio zamíříme ...

... k pláži Psili Amos. Turecko tu máte coby kamenem dohodil.

Další výlet nás zavede do Pythagoria ...

... z místní pláže se dají krásně pozorovat přistávající a vzlétající letadla ...

... v přístavu pozdravíme velkého matematika ...

... a jdeme si prohlédnout hrad Lykourgos, kostel Metamorfosis ...

... a pozůstatky starobylého chrámu ...

... a to je fešák Lykourgos Logothetis - vůdce bojovníků v revoluci proti Turkům v r. 1824.

Zamíříme do kopců nad Pythagorion ke klášteru Moni Spiliani ...

... zasvěcenému Panně Marii.

Projdeme upraveným nádvořím ...

... až k jeskynní kapličce, ...

... kde se čas na chvíli zastaví ...

... a zapálíme svíčku za všechny naše blízké.

Z Pythagoria frčíme západním směrem přes Koumaradei ...

...ke klášteru Megali Panagia.

Přijeli jsme opět v čase, kdy klášter nebyl otevřen, takže jsme obhlédli okolí a chvilku pozorovali pilně pracující dělníky, kteří opravovali zdivo.

Stoupáme do kopců přes Spatharei ...

... najednou se před námi vyloupne výhled na západní část jižního pobřeží ...

... a ostrůvek Samipoula.

V další průzkumné etapě zamíříme do Votsalakia ...

... a vydáváme se do hor, k Pythagorovým jeskyním.

Vyšplhat k nim byla fuška ...

... ještě dnes mě bolí nohy, když si vzpomenu na závěrečný výstup :-) ...

... ale byli jsme odměněni hezkým výhledem ...

... kaplička v jeskyních.

Na jihu se nám moc líbila pláž Psili Amos ...

... i když je dost komerční, vládla tam fajn pohoda ... jemný písek, mělká, teplá voda.

Divokou přírodou, ...

... kde je stále co obdivovat ...

... pokračujeme na úplný západ ostrova ...

... do Drakei.

Při procházce vesničkou ...

... narazíme na toto značení a v tu chvíli se zrodí nápad vydat se k plážím Seitani ještě ten den pěšky z Drakei, i když jsme to původně měli naplánované na jiný den a z druhé strany.

Pro jistotu se ještě ptáme místních, jak dlouho se jde k plážím ... prý asi hodinu ... a tak nadšeně vyrážíme.

Cestou se kocháme panenskou přírodou ...

... míjíme rokle, skály ...

... a jdeme a jdeme už více než hodinu (jak je vidět správným směrem) ...

... ale podle výšky, ve které se nacházíme, usoudíme, že pláž je ještě hodně hluboko a daleko pod námi. Musíme si přiznat, že to je nad naše časové možnosti a zklamaně se vracíme zpět do Drakei. I tak to stálo za to.

Neúspěšná mise nám nedá spát a tak hned druhý den ráno se vydáváme dobýt pláže Seitani z druhé strany, od Potami. Tam necháme motorku a pokračujeme pěšky cestou olivovými háji ...

... až k pláži Mikro Seitani, kde si uděláme zaslouženou koupací přestávku ... a jdeme dál ...

... ještě se otočíme za tou oázou klidu ...

... a úzká cestička nad mořem nás vede stínem mezi borovicemi ...

... a tam někde v dáli v těch horách jsme se včera toulali ...

... tak to je konečně ona, ta nedostupná kráska, která nám nedala spát ...

... Megalo Seitani ... jeden z největších zážitků z tohoto ostrova ...

... pozorujeme tu nádheru skalních útvarů nad pláží ...

...