Řecko, řecké ostrovy - prohlížeč fotografií

Jako základnu jsme zvolili Adamas vzhledem k blízkosti letiště a přístavu.

Kolem přístavu je hezká promenáda ...

... plná obchůdků, taveren, půjčoven, ale jinak nás Adamas nijak zvlášť neoslovilo ...

... a proto hned půjčujeme skútr a valíme na severní pobřeží ...

... míjíme Sarakiniko, které si necháváme na některý příští den ...

... krátce zastavíme na pláži Mitakas ...

... a poté omrkneme plážičku v zálivu Kapros.

O kousek dál je další zajímavé místo - úzký mořský záliv Papafragas ...

... se skalní branou ...

... a malou pláží s jeskyněmi.

Pokračujeme směrem k Polonii, ...

... která na nás zapůsobila velmi příjemně ...

... a malebně ...

... a během naší dovolené jsme se sem ještě vrátili ...

... posedět s přáteli z recko.name :-) ...

... a vychutnat si zde západ slunce.

Hned za Polonií se cesta stáčí na východní pobřeží podél zálivu Voudia a asfalt se mění v prašnou, ale dobře sjízdnou cestu.

Bohužel v těchto místech je velký povrchový lom, takže nás neustále míjí plně naložené náklaďáky ...

... a s touto nádherou nám to nějak nejde dohromady.

Po východním pobřeží se vzdalujeme rušné oblasti a v těchto místech již nepotkáme ani živáčka a noříme se do pohodové ostrovní atmosféry ...

... a nacházíme opravdový plážový unikát ...

... pláž Kastanas.

S otevřenou pusou zíráme na ty barvy ...

... kresby ve skalách ...

... duhové šutry ...

... a po dlouhé cestě konečně chladíme svá rozpálená těla.

Tak to byl zážitek!

V této oblasti určitě stojí za zmínku pláž Tria Pigadia ...

... a pláž Kolybisionas, kde jsme ještě ten den příjemně spočinuli.

Druhý den jsme se rozhodli pokračovat v průzkumu východního pobřeží a zamířili k pláži Triorichia ...

... motorku jsme odstavili v místě, kde cesta začíná klesat a dolů jsme sestoupili po svých.

Brzy se nám otevřely výhledy na starý, opuštěný sirný důl na straně jedné ...

... a na úchvatné barvy východního pobřeží na straně druhé.

Je to hodně zvláštní místo a já si do dneška nedokážu srovnat, jestli se mi tam vůbec líbilo ...

... fascinující připomínka starých časů, kdy si člověk představí těžký život lidí, kteří zde pracovali, bydleli, tesknili po svých blízkých ...

... a zřejmě vůbec nevnímali ty krásy kolem.

Jsem ráda, že jsme toto místo navštívili, neboť doly a těžba neodmyslitelně patří k Milosu, ...

... ale pro mě to tady mělo spíše chmurnou atmosféru.

A tak se jedeme rozveselit na jižní pláže, toto je Paliochori ...

... s horkým pískem díky stále aktivní vulkanické činnosti.

Popojedeme na blízkou sousedku Agia Kyriaki, ale kvůli větru, který zvedá písek a honí ho po pláži, se zde dlouho nezdržíme ...

... škoda, jinak by se nám tu moc líbilo.

Tyto okolnosti nás dovedly až na pláž Fyriplaka ...

... kde jsme konečně našli klidné místo ...

... užívali si skvělé koupání ve vlnách a teplém moři ...

... obdivovali barevné skály ...

... a kameny.

Fyriplaka se stala naší plážovou jedničkou a během naší dovolené jsme se sem ještě jednou vrátili.

Nazítří se vypravíme po jižním pobřeží směrem na západ.

Cestou je stále na co koukat. Po pár kilometrech končí asfalt ...

... a začíná dobře sjízdná šotolina i pro náš skútr, takže v pohodě dojedeme až na parkoviště u puculánového lomu, kde cesta končí ...

... a odkud šlapeme pěšky k pláži Gerontas, která nás na fotkách velmi zaujala.

Asi po 15 min. se před námi objeví známý výjev skalní brány a naše srdce zaplesá ...

... zbývá nám krátký sestup kozí stezkou na pláž.

Bohužel moře udělalo své a po krásné pláži, kterou známe z fotek a cestopisů není téměř památky ...

... marně hledáme místo na ležení.

Užíváme si tedy alespoň plavání a šnorchlování kolem skal a po nějaké době uvolňujeme svůj "plácek" na suchu jinému páru, který sem dorazil.

I tak to byl hezký výlet.

Vracíme se zpět po jižním pobřeží ...

... a přemýšlíme, co s načatým odpoledneme. Blízko se nachází pláž Tsigrado s náročnějším sestupem a tak to jdeme omrknout ...

... nu což, zkusit se má všechno a tak se křečovitě držím lana a s obavami lezu dolů :-) ...

... zvládli jsme to! ... na pláži bylo dost rušno a tak jsme si užili krátký relax ...

... a vydali se nahoru - to šlo lépe :-).

Cestou zpět se ještě zastavíme na písečné pláži Achivadolimni, blízko letiště. V pozadí se majestátně tyčí Profitis Ilias ...

... pláž Achivadolimni (z druhé strany) určitě stojí za návštěvu.

Sarakiniko ...

... to by vydalo na zvláštní fotogalerii ...

... neboť je tam tolik zvláštností ...

... zajímavých tvarů ...

... skalních oblouků ...

... úchvatných scenerií, ...

... že člověku padá brada ...

... a zírá na tu nádheru, kde se tu vzala.

Měsíční krajinou přejdeme k další atrakci, ...

... jenž Sarakiniko nabízí, a tou je vrak tureckého tankeru, který zde v r. 2003 ztroskotal ...

... opět mám ty smíšené pocity, kdy se ve mně pere úžas a hrůza ...

... ale bereme šnorchl a jdeme nakouknout pod hladinu. Vrak se stal domovem mnoha barevných rybiček a tak to pro nás byl nakonec moc hezký zážitek.

Další pouť nás vede do vesniček typických pro Milos, kde jsou rybářské domky s garážemi, tzv. syrmaty. Toto je kouzelná Mandrakia ...

... kde byl úžasný klid ...

... pohodová atmosféra ...

... a vůbec se nám odtamtud nechtělo :-).

O kousek dál je vesnička Fyropotamos ...

... i toto místo nás okouzlilo ...

...

... nasávali jsme tu pohodu z plných plic ...

... a v místním kostelíku jsme zapálili svíčku za všechny naše blízké.

Mezi pohádková místa ostrova patří i Trypiti ...

... a rybářská vesnička Klima.

V těchto místech na Vás historie dýchá z plna hrdla. Nachází se zde staré římské divadlo a raně křesťanské katakomby a dokonce tu bylo v r. 1820 objeveno torzo Venuše ...

... tady si připadáte tak malí ... .

Na Trypiti hned navazuje Plaka, hlavní město ostrova ...

... a my se vydáváme na Kastro, jehož výška slibuje krásné výhledy ...

... stoupáme úzkými uličkami ...

... Plaku necháváme pod sebou ...

... a čím jsme výš ...

... tím krásnější pohledy se nám otevírají ...

... ostrov tu máte jako na dlani ...

... a z každé strany má jinou barvu ...

... nezapomenutelná podívaná.

Skútr jsme vyměnili za teréňák ...

... a vydáváme se podél Miloského zálivu na divoké západní pobřeží. Přes záliv v kopcích svítí bílé domky Plaky a Trypiti.

U kostela Agia Marina končí asfalt a začíná šotolina, ...

... čím víc se blížíte na západ, tím jsou cesty horší.

Zdárně dojedeme až k plážím Triades, které jsou naším dnešním cílem ... toto je první z nich ...

... přejdeme přes druhou ...

... a zakotvíme na Triades 3 ...

... kde si najdeme své místečko u skal ...

... a hezky si tu vegetíme.

Pěšky se vydáme na pláže Amoudaraki, které navazují na pláže Triades ...

... další pláže v zálivu Amoudaraki.

Cestou zpět do civilizace zastavíme u hezkého kostelíku blízko osady Ralaki.

I další den se vydáváme nádherným divokým západem ...

... dojedeme ke kláštěru Agios Ioannis ...

... a podnikáme dobrodružnou výpravu k jeskyni Sykia.

Jelikož jsme se dočetli, že v této části ostrova žije nejjedovatější druh zmije v Evropě, vyzbrojili jsme se klacky, kterými jsme bušili před sebou, doufajíc, že se všechny zmije odplazí hodně daleko a vydali se cestou - necestou k jeskyni ...

... cestu jsme neustále ztrácelii a pak jsme konečně uviděli jeskyni ...

... v těchto místech jsme pak nekonečně dlouho bloudili a nemohli najít cestu dolů. Už jsme to chtěli vzdát a vraceli jsme se na hřeben, když jsme uviděli správné značení, které nás k jeskyni nakonec dovedlo z jiné strany.

Cesta to byla dost náročná ...

... a dolů jsme sestoupili značně vysílení ...

... ovšem zážitek to tedy byl !!! ...

... malá setřička Sykie.

Při zpáteční cestě se nám rýsují výhledy na pláže pod klášterem Agios Ioannis a nemůžeme se dočkat, až tam svlažíme naše unavená těla ...

... a to jsou ony - Agios Ioannis I ...

... a Ag. Ioannis II - tak to byla sladká odměna :-). Vzadu je ještě další pláž, ale na to už jsme neměli sílu.

Nadešel poslední den našeho pobytu na Milosu, který opět strávíme na západě, do kterého jsme se zamilovali.

Podle rad našich sousedů nacházíme otřepanou řeckou vlajku a kamenné mohylky, což je znamení, že se vydáváme správným směrem na Kleftiko.

Opět klacky na zmije, i když cesta na Kleftiko byla, proti výšlapu k Sykii, procházka růžovým sadem ...

... brzy se před námi vyloupnou bílé útesy Kleftika ...

... nemůžeme se nabažit těch výhledů ...

... a spěcháme dolů ...

... do té nádhery ...

... koupeme se, šnorchlujeme ...

... moře tady má neskutečně nádherné zbarvení ...

... a i když se již objevují výletní lodě s turisty, má pro nás toto místo úžasnou atmosféru.

Kleftiko byla opravdová třešnička na dortu naší dovolené.

V duchu se již loučíme s Milosem, ale doufáme, že ne navždy, neboť tento ostrov je tak jedinečný, že určitě stojí za návrat.