Řecko, řecké ostrovy - prohlížeč fotografií

Jak jinak, naše první kroky v Liapádes směřovali na pláž Rovinia. Stále stejně pěkně přírodní, jen jeden podnikavec si zhotovil z člunu plovoucí kantínu s kafiskem a nanuky.

Olivovníky nad Liapádes mají jedinečné tvary a barva jejich listí se zvláštně snoubí s modří oblohy. Nikde jinde v celém Řecku takové olivovníky nerostou.

Cíl našeho prvního výšlapu po ostrově - pláž Iliodoros. Volně přeloženo - Dar Slunce. Z Liapádes 4 km tam, 4 zpátky. Pohodově strávený den na prázdné pláži, jen občas připlula loďka. Cestou zpět jsme nasbírali divoký tymián, meduňku a olivové llistí

Alena si na Kerkyře opět plnila bobříka odvahy kličkováním mezi místními statnými pavoučky. Nezřídka jsem jí musel klestit cestu tak, že jsem v předvoji žehnal okolním keřům klacíkem a likvidoval tak bytelné pavoučí sítě

Sidari hodně brzo ráno, takže jsme si mohli užít koupačku v prázdném Kanálu Lásky pod tavernou Kahluha. Jedině v tuto dobu si můžete vychutnat romantiku tohoto kouzelného místa. Pokud si tedy odmyslíte všechny ty taverny, které máte nahusto za zády

Po deváté se pláže začínají plnit, to aby si plážoví povaleči mohli urvat sunset pro sebe - pláž je miniaturní a nabídka lehátek tudíž omezená. Procházíme tedy už jen podél všech pláží a v duchu si představujeme, jak tady muselo být krásně v oněch časech

Projeli jsme Kerkyru všemožnými cestami a nenarazili na žádný Kumquatový sad. Jediný vzrostlý strom s dozrávajícím ovocem jsme objevili kousek od Nymfes, které je v oblasti vyhlášené pěstováním kumquatu. Tak teda fakt nevím...

Večer jsme si aspoň za odměnu vyrazili na pláž Limni. Dobrá zpráva, Vlastiku, pláž se vůbec nezměnila, schody vedoucí k ní už tak nesvítí novotou a ty loďky tam pořád také ještě trpělivě čekají na rybáře

Levá polovina pláže Logas u Peruládes. Bráno od schodů pod prosklenou vyhlídkou.

S trochou nadsázky si budete na tomto proskleném Orlím hnízdu připadat jako v Sedmém nebi. Zejména brzo ráno, kdy je taverna ještě v limbu a nikde nikdo. Fakt luxusní výhledy do oranžové hlubiny pod vašima nohama.

Pravá půlka pláže Logas směrem k mysu Drastis. Měl jsem trochu staženého biskupa a vzýval jsem všechny olympské bohy, ať něco nepovolí zrovna teď. Tak tady na tomto úzkém pruhu písku jsme odpanili náš člun a vypluli k mysu Drastis

Tak šup, člun na ramena, vesla pod paži, Alena nese lodní vak a pumpu. Dolů to šlo celkem samo, zpátky nahoru už jsem musel nadvakrát... Když se podíváte, jak začínají být ty schody podemleté, je otázka času, kdy se sesunou definitivně

Nad námi strmý útes, hladina klidná jak Tálinskej rybník. Chvíli mě trvá, než se v člunu usalaším a vychytám nejlepší polohu na veslování, ale pak si plavbu užívám. Žádnej motor vám neřve za zádama, vesla v pomalém rytmu prořezávají hladinu

Malé pláže s oranžovým pískem nás zvou k odpočinku, který si plnými doušky vychutnáváme. Písek je velice jemný, ideální pro peeling našich znavených chodidel. Eroze pomalu ale jistě odkrajuje z útesu nejen písek, ale i pevnější vrstvy jílu

Proplouváme mezi ostrůvky mysu Drastis a vidíme v detailu jeho vrstvení. Už tu nejsme sami, dvě děvčice si vychutnávají naprostý klid a pohodu na pláži ve špici Drastisu, na písku vytažený velký kajak s bágly, zřejmě to berou kolem celého ostrova

Po zaslouženém občerstvení v 7. nebi vyrážíme k mysu Drastis pěšky. Příjemnou procházkou se dostaneme až na hranu útesu a to doslova. Tady opatrně s focením, nejsou tu žádné zábrany, ale ty luxusní výhledy na pláže kolem kterých jsme před chvílí pluli!

Útes mysu Drastis spadá kolmo přímo k hladině, eroze tedy probíhá náhle, jako když zakrojíte do medovníku. Rozbouřené zimní moře si pak sedimenty odnese do šíroširých dálav... Těsně pod hladinou pak zůstávají pouze malé ostrůvky pevnějšího jílu

Mys Drastis s nadhledem. Nádherný pohled umocněný čerstvými pocity - až tam jsme opravdu doveslovali? V pravém horním rohu si všimněte schodů - pod nimi je na plácku vzrostlý strom, pod kterým zasněně sedávala seriálová maminka Durrellová...

Přímo k tomu plácku jsme se nedostali... Silnou vrstvou prachu jsme se dobrodili až k odbočce a ouha - samotná špice mysu Drastis je soukromý pozemek, vstup zapovězen. Zábrana typicky řecky stylová, leč výmluvná

Den je ještě mladý, čas je tedy přímo stvořený si před romantickou večeří vyšlápnout k byzantskému hradu Αγγελόκαστρο. Parkujeme ve vesničce Kríni a procházkou humny si vyšlápneme ke zříceninám. Cestu nám zpestřují výhledy z asfaltky neviděné

Skromný interiér kapličky na nádvoří hradu zdobí ikony archandělů Gabriela a Michaela a malý oltář před dvěma klekátky zvoucími k modlitbě

Panorama severozápadního pobřeží Kerkyry. Paleokastritsa, záliv Liapades, pláže Rovinia, Limni, Kolias, Iliodoros a Chomí. Vše jako na dlani obsáhnete jediným pohledem z Angelokastra. Už jen pro tento výhled stojí za to si ty schody vyšlápnout

Tak na tuhle večeři v Kríni jsem se těšil celou cestu od Angelokastra. Tradiční úprava hovězího na petrželové nati - sofríto. Pikantní roštěná na korfský způsob. Okamžitě jsem si σοφρίτο zamiloval a doma hned vyzkoušel. Přímo božská mana...

Zátoka Agios Geórgios. Výchozí a zároveň i cílový bod našeho okružního výletu k pláži Porto Timoni na poloostrově Ákra Arílla a přes vesničku Afionas zpět. Celkem 5 km kopcovitého terénu s božími výhledy. Závěr dne jsme tu proflákali na prohřátém písku

Poloostrov Ákra Arílla je spojen s Kerkyrou úzkou šíjí, celému světu známou jako Porto Timoni. Snad nejznámější ilustrační obrázek ostrova. Taky to bylo znát na zahuštění pláží lidstvem. Než jsme se doplahočili, zbyl na nás malý flíček v rohu pod skalisky

Voda v moři byla v tyto dny docela chladná, takže se davy zhýčkaných plážomilců tísnily pod slunečníky a svá těla smáčela jen hrstka seveřanů a středoevropanů v čele s otužilými Vydrami. Teda Tydrami.

Dnes máme v plánu doplout v člunu z Paleokastritse k plážím Kastelli a Mikro Kastelli pod Angelokastrem. Od rána je jaksi pošmourno, jdeme ale do rizika a vyrážíme z prázdné pláže Ampelaki vstříc dalšímu dobrodružství

A dobrodrůžo to bylo. Hlavně cestou zpět. Úplně se zatáhlo a teprve po chvíli mě docvaklo, proč se mě tak dobře vesluje a pobřeží svižně ubíhá kolem nás. Otočil jsem člun a v tu chvíli jsem přes usilovné veslování stál na místě. Zatracenej vítr...

Naštěstí, jakmile jsem dovesloval pod klášter Paleokastritsa, se vítr utišil, vykouklo sluníčko a zdárně jsme po hodině přistáli na pláži Agios Petros. Od té doby jsem plánoval výlety na člunu pouze na základě předpovědi o síle a směru větru

Než jsme sbalili člun a dojeli na základnu, zatáhlo se znovu a zbytek dne propršel. Ale konec dobrý - všechno dobré. Výborná večeře v Liapádes v taverně Arias Gril v podobě gyrosu na talíři velikosti mlýnského kola

Já vyhledávám spíše řeckou klasiku, už proto, abych mohl chuťově i surovinami srovnávat se svými kuchařskými pokusy, takže u mě ten den vyhrála musaka. Já prostě tyto zapékací misky miluju! Podrží všechny chutě a vůně jen pro vás...

V Arias si potrpí na tradice a po každém jídle je samozřejmostí malá pozornost podniku, tentokrát klasika Kerkyry - štamprle Kumquatového likéru pro dámu a Ouzo pro páníčka. Nějak tomu mléku řeckých starců přicházím na chuť

Řekli by jste - kus betonového přemostění zálivu u Kanoni. Ale na konci této nevzhledné přímky a ještě kousek co by kamenem dohodil, tam se nachází Sněhově bílá vila. Ano, ta vila, v které trávil své úžasné dětství malý Gery Durrell. Plus mínus pár metrů

Na tomtéž molu sedí staříci a chytají na prut kraby velikosti talíře. Ty mimozemské potvory mají ústa přetransformovaná do klepet a ty jsou plné stoliček. Brrr... A jak jsou, potvůrky, hbité. Šup z kýblu ven a už si to trajdá bokem zpátky do vody

Klášter Vlacherna. Bývalý klášter, jehož nádvoří je plné cetek a suvenýrů pro turisty.

Kaplička Vlacherny. Je nám z toho všeho podbízení se turismu trochu smutno a odcházíme... Tak jako v i mnoha jiných případech je lepší si uchovat v srdcích odstup a pohled zvenčí

Tak na úpravě tohoto statického timelapse jsem si pochutnal. Je málo míst vhodných k takovému snímku, navíc lemovanému nádhernou scenérií

Pokračujeme poloostrovem Kanoni ve výšlapu k Mon Repos a vklouzneme do zahrady stezkou na jejím jižním konci. A právě na tomto místě na nás na obzoru shlíží Stará pevnost

Dórský chrám Kardaki se nachází na konci areálu Mon Repos, pro nás tedy na začátku cesty. Hlavní božstvo chrámu je dodnes neznámé, vznik chrámu je datován do 5. století před Kristem a je díky své izolaci velmi dobře zachován

Nad chrámem je na konci stezky malá lavička, takové odpočívadlo pro znavené poutníky, místečko jako stvořené pro relax a vstřebávání vesmírné energie

Héřin chrám. Jeho artefakty leží pár minut od chrámu Kardaki na vrcholu kopce Analipsis nad starobylým městem Korkyra. Vznik chrámu je datován do 6. století před Kristem. Nádherné místo nabité energií

Mimochodem - palác Mon Repos je rodištěm prince Filipa a jeho exteriéry si zahrály v seriálu Durrellovi jak sídlo hraběnky Mavrodaki

Naproti vchodu do areálu Mon Repos leží Raně křesťanská Basilika v Palaipolisu. Byla postavena v 5. století uprostřed římské agory. K jeho stavbě byl použit materiál z okolních pohanských svatyní. Během II. světové války byl bombardován. Barbaři...

Jak to ta matka příroda dělá, že tvoří podle Zlatého řezu. Možná ale, že to byl v tomto případě přímo Boží záměr. Nebo prostě záleží jen na úhlu pohledu... Kláštery Vlacherna a Pontikonisi v Kanoni

Uzavíráme kruh a odpočíváme na molu vedoucím z Kanoni. Užíváme si nádherné výhledy a co chvíli si můžeme ukroutit krky, jak se snažíme sledovat přistávající letadla, svištící nám kousek nad hlavou

Ostrůvek Pontikonisi. Ano, to je ten ostrůvek, na kterém žil onen "zavšivený mnich", kterého dráždila Margo svým opalováním na skaliscích. V tomto zálivu sbíral malý Gery první zkušenosti s mořskou faunou. Zde si Korfu zamiloval na celý život

Nejvyšší bod hory Pantokrator, neboli Všemocný, Vládce všeho. Pokořit největší kopec Kerkyry může i notorický lenoch, silnice vás dovede až na vrchol a ještě vám tam uvaří kafčo. Jak je už v Řecku zvykem, v areálu kláštera se v plné sezoně pilně staví

Mlhavý opar stoupá z moře a odhaluje skvostné výhledy na Národní park Butrint na pobřeží Albánie. Pantokrator jsme si zvolili jako výchozí bod výletu k vylidněné vesnici Παλαιά Περίθεια.

Trasu jsem plánoval pouze na základě přerušované čáry v mapě - buď a nebo. Chvíli nám trvalo, něž jsme tu přerušovanou čárku mezi oreganem a kapradím našli a viditelně jsme byli po dlouhé době první, kdo ji využili

Alena si opět sáhla na dno své arachnofóbie, pavoučci tu mají doslova ráj. Já si cestu užíval, tolik oregana na jednom místě jsme nenašli na celé Kerkyře. Však si cestou zpět nasbírame, ne? Teď se nebudeme zdržovat, Paleo Períthia je na dohled

Přestože je Períthia uváděna jako vylidněná, pusto a prázdno tu tedy nebylo. Kostelík je krásně zrenovovaný a volně přístupný. Dostali jsme výklad od místního "kastelána" a když zjistil, že rozumím řecky, byl neskutečně nadšen

Nepřejte si slyšet, když Alena zjistila, že k Períthii vede asfaltka - každého jednoho pavoučka mě vyčetla! A že jich bylo. Musel jsem ji uplatit báječným gyrosem a lilkem v jedné z taveren ve "vylidněné" vesničce

Prošmejdili jsme Períthii křížem krážem, opuštěné domy jsou veskrze volně přístupné, jen je potřeba zachovávat opatrnost, není problém se někam zřítit - v tomto nechávají Řekové turistům naprostou volnost...

Tady můžete popustit uzdu své fantazii - náměstí? Radnice? Škola?

Když jsem zavelel k ústupu, šprajcla se Alena, že mezi pavoukama už rozhodně ne. Zvolili jsme tedy alternativní, leč delší cestu vinoucí se po úbočí. Oregano tu roste také a je nádherně aromatické.

Pantokrator nás vítal zahalen ve stádo beránků, takhle z druhé strany je na něj bez aut daleko příjemnější pohled. K Períthii a zpět jsme dnes našlapali krásných 12 km a máme zásobu divokého oregana na celý rok. Oregano ale nervěte celé, jen zaštipujte

Další byzantská pevnost ostrova Gardiky leží na úpatí kopce Pantokratoras na odbočce k jezeru Korission. Pevnost má poměrně dobře zachované obvodové zdi. Má půdorys nepravidelné oktagonály, jejíž hroty tvořily obranné věže

Z věží dnes zbyly pouze trosky, člověk si ale může představit jejich mohutnost

Rozlehlým nádvořím Gardiky vede stezka dlážděná kamenem a porůznu jsou rozmístěny lavičky zvoucí k odpočinku a rozjímání

Pláž Chalikunas. Vyjímečné místo i na poměry Kerkyry. Jemný oranžový písek plný mušlí srdcovek, dlouhé stovky metrů soukromí. Pouze na dvou místech, na začátku a uprostřed je pláž organizovaná s lehátky

Za zády máme jezero Korission, jenž je významným mokřadem v ekosystému ostrova a je součástí sítě Natura 2000. Kouzelné a klidné místo od moře odříznuté písečnými dunami

Písečná pláž je dostatečně zhutněná přílivem a odlivem, který tu dosahuje několika desítek centimetrů během dne a je příjemně chladivá. Pár metrů v dunách je už ale písek rozžhaven na 60 stupňů, takže bosou nohou nee...

Pár éček do kapsičky u plavek, pár minut líné chůze k bíčbáru a pochtnáváte si na frapíčku v papírových ekokelímcích. Mládí Kerkyry přechází pomalu na zelenou pro život bez plastů

Desítky metrů absolutního soukromí vám zaručují volnost při koupání na ostro. Tady se dá den využít k maximální flákárně ve vyhřátém moři. Jen kousek toho stínu aby člověk pohledal, opět jsme ocenili náš plážový stan

Pláž Avlaki na severním pobřeží Kerkyry. Samo o sobě nádherné místo s bělavými oblázky, pro dnešní den výchozí bod k výletu na pláže Akoli a Vromolimni. Původně byl v plánu výlet na člunu podél celého mysu, foukal ale příliš siný vítr

Na pláži Východní Avlaki nás vítá tento kamenný mužíček. Slamák je na místě, docela vyfukuje a sluníčko začíná připékat

Východní Avlaki jen pár minut cesty stinným hájem severně od Avlaki a je stejně krásně divoká

K pláži Akoli dojdete stezkou vedoucí mezi keři. Pro mě asi nejkrásnější pláž Kerkyry. Párkrát za celý den připlul tu katamaran, tu plachetnice či člun, jinak naprostý klid a samota. V dáli na obzoru maják Tignoso na ostrůvku Paristéres (Hrdličky)

Alenu nechávám na pospas vlnám a přes kopec si zaběhnu k pláži Vromolimni. Stejně jako u Akoli je i u této pláže v přilehlém dolíčku mokřad a mám štěstí - než si mne všimnou, pozoruji chvíli volavky bílé hospodařící v mělké vodě

Už z dálky vás zaujmou mohutné mohyly z bílých kamenů a dole zjistíte, že ta nejvyšší měří ke 3 metrům! Nějací romantici tu strávili krásný aktivní odpočinek...

Vromolimni je ultradivoká pláž s naplavenými kusy kmenů a větví, to však neznamená, že by tu byl nějaký bordel. Vstup do vody je příjemně oblázkový a samota zaručena. Pěšinou můžete pokračovat k plážím Erimitis (Poustevník) a Ag. Stéfanos

Vracím se zpátky na Akoli a užíváme si prohřáté moře

V úzkém průlivu mezi Kerkyrou a Albánií je docela živo, čluny proplouvají sem a tam, občas nějaká vyhodí kotvu a posádka si zaplave na pláž - prostě pohodička... Ve větší vzdálenosti od břehu je pak vidět trajekty směřující k Itálii

No nic, je čas k romantickému obědu. Volba předem padla na tavernu Kouloura, která je součástí malé maríny. Nádherné místo na východním pobřeží ostrova, od Albánie doslova na doslech

Po dobrém obědě necháme Yaríska po tamaryšky a vychutnáváme si výhledy lemované vzrostlými cypřiši. Vydáváme se pomalou chůzí k Bílému domu v zálivu Kalámi

White House - zde žil ve třicátých letech minulého století Lawrence Durrell se svojí ženou Nancy. Neplést s Bílou Vilou, ve které žil zbytek Durrellovi rodiny a která se nacházela u Kanoni!

Zátoka Kalámi. Tady už tolik soukromí jak na pláži Akoli nenajdete, Bílý dům je hlavně pro angličany silný magnet k pobytu. A tím pádem i pro investory a hoteliéry

I když Gerald Durrell má s White House společné pouze to, že zde žil jeho bratr, výzdoba taverny v horním podlaží odkazuje i na jeho tvorbu a visí tu dokonce i nejčerstvější obrázky seriálového Geryho. Kšeft je kšeft...

Prostředí taverny je ale velice příjemné, můžete si odložit a vyráchat se, nebo jen prostě posedět a vstřebávat nádherné barvy tohoto kousku Kerkyry. Určitě nebudete litovat!

Skvělé δύο ελληνικοί καφέδες, servírované v džezvách, navodily atmosféru třicátých let, ve vzduchu dozníval klapot Laryho psacího stroje... Vánek pofukuje, mlčíme a myslíme na to, jaké to tu asi tehdy bylo. Mládí, láska, celý život před sebou...

Pláž Mirtiotissas je vyhlášený ráj pro nudisty. Proč ne, pod strmými svahy mají dostatek soukromí. Aby jsme nebudili pohoršení svým textilem, navštívíme pláž brzo ráno, když ještě tone ve stínu

Přenecháváme pláž vyznavačům přirozené krásy a vydáváme se kolem kláštera Mirtiotissas (který je takto brzo ráno zavřený) dále do hloubi panenské přírody. Slunce se schovává za oparem, počasí jako stvořené na výšlap mezi olivy

Zatímco u nás na zahradě žijí ve mezi lístky šalvěje maximálně mšice, tady vzrostlý šalvějový keř pomáhá s odchovem další generace ptactva

V hloubi olivového sadu nacházíme rozpadlé stavení, v jehož středu leží trosky starodávného kola na drcení oliv

U hlavní stěny lisovny pak majestátně a hrdě stojí artefakty mohutného lisu na olivový olej. Kde je dnes těmto dnům plných úmorné dřiny konec...

Během dne se počasí otočilo, jedeme tedy podle plánu k pláži Ermones

Na to, jak obrovský turistický komplex nad poměrně malou pláží vyrostl, je u vody docela málo lidí. Nicméně hlavním úkolem dne je nafouknout člun a doplout k pláži Antífos

Řeknu vám - nádhera. Celé to pobřeží směrem od Ermones je velmi fotogenické, proplouváte pod vysokým kopcem, zvláštně lomenými skalisky, paráda. Kdo mohl, doplul si tam, děcka na člunu výskaly, všeci jsme si to náramně užívali

Tyto výhledy od mořské hladiny mě naprosto uchvátily, jen si musí jeden dávat bacha na to, že než vybalí a pak zase schová mobil do nepromokavého futrálu a do lodního vaku, může mořský proud ten lehký člun odnést ke skalisku. Nebo šutru těsně pod hladinou

Dnes jsme si nadrzo dopluli na ostrůvek Pontikonísi, vytáhli člun na molo a dali si kafčo. Mnich už tam dávno žádný nežije, kafíčko nám uvařil jeden umělec, který u kláštera vystavuje a nevtíravě nabízí vkusnou keramiku s mořskou a ostrovní tématikou

Kaplička na Pontikonísi je hojně navštěvovaná výletníky připlouvajícími od přístaviště u Vlacherny a viditelně tu probíhají i církevní slavnosti. Celý ostrov se dá obejít kolem dokola

Plujeme k Vlacherně a obdivujeme nadšence pádlující na stojáka na prkně. Nevím nevím, jak dlouho bych se na paddelboardu udržel já... Jako ostřílení mořští vlci jsme si s borcem navzájem zvedli palce, jakože frajeři

Dopluli jsme přesně pod koridor přistávajících letadel (provoz jak šaliny v Brně v době špičky) a lovili nejlepší snímek. Najednou, chvíli po dosednutí letounu na ranvej, se na nás z nebes snesl úplav, vzduch kolem nás práskal jako bičem, voda se čeřila..

Na tuto pláž naproti Kanoni, s výhledem na Vlachernu v dáli a Pontikonísi nedaleko jsme se vrátili několikrát. Suverénně nejteplejší voda na Kerkyře, její teplou náruč využívali hlavně místní senioři a znavené posluhovačky z blízkých hotelů

Nová pevnost ve Staré Kerkyře. Celý den zavřená. Do Kerkyry jsme přibyli hodně brzo ráno, dokonce i dříve než hlídač parkoviště. Rozhodně doporučuji zaplatit pár euro na celý den, než riskovat pokutu za nedovolené parkování

Takhle brzo ráno si vychutnáváme liduprázdné uličky starého města. Uličky jsou tak úzké, že je sluníčko navštíví denně jen na pár minut

Staré město má však i své finanční problémy a při bližším pohledu je znát, že zub času je sám dost vykotlaný a na zacelení či dokonce funkční protézu často nezbývají eura...

Promenáda Liston před devátou ráno. Ještě rozespalé slunce má na paletě převážně sytě oranžovou a kouzlí na fasádách a plátěných markýzách nádherné kresby

Rovnoběžky se sbíhají v nekonečnu - Eukleidovská geometrie podle Listonu

Ha - kavárna Liston osobně! Tož sedneme a dáme ranní kávičku, ne?

Tak to je ona - první dnešní káva v Listonu uvařená a podávaná. Nádherně voní, slunce si chladí své lechtivé paprsky ve sklence vody na kostkách ledu, tiše mžouráme na náměstí Spianada, nad námi se chechtají rackové kroužící od rána po obloze...

Sluníčko se stále nechce zvednout od obzoru a vykresluje na markýzách do nejmenšího detailu všechny lampy Listonu...

A promenáda je stále prázdná. To se za pár hodin změní k nepoznání, židličky i zahrádky budou obsazené, vzduchem se bude míchat vůně kávy s cigaretovým zápachem a - alespoň pro nás - místo ztratí trochu ze svého ranního kouzla

Sedím na mohutné zdi Staré pevnosti a vychutnávám si pohled na Kanoni v dáli

Hodinová věž Staré pevnosti na pozadí Kerkyry. Telefonuji Pavle, jak vidí naše předběžně domluvené setkání

A Pavla viděla - telefonicky jsme dostali pokyny jak dojít k její oblíbené taverně na tržnici v Agoře u Nové pevnosti. Báječně jsme nad skvělým Fredo kafem pokecali o běžném životě na Korfu, o psaní, Pavla je prostě fajn ženská

Prošli jsme si pak tržnici v Agoře a oči nám přecházely nad nabídkou ovoce a zeleniny místní produkce. Tržnice je úplně mimo hlavní třídy s butiky zaměřené na turisty a nakupují v ní hlavně obyvatelé Kerkyry. Vřele doporučuji navštívit

Prokličkujeme uličkami zpět na nábřeží a rozloučíme se pohledem se Starou pevností. No, ještě se párkrát otočíme...

Odbočíme do uliček novodobé Kerkyry a hledáme cestou ke Britskému hřbitovu monument Menekrati, kruhovou hrobku z 6. století př. n. l.. Málem jsme ho minuli, leží hned za plotem v uličce pod věznicí

Na Britský hřbitov se dostanete železnou brankou, vstup je volný, kdo chce, přispěje mincí do hrnku u domečku. Nádherná oáza klidu a zeleně uprostřed rušné části nové Kerkyry nedaleko Vězení

Založení Britského hřbitova se datuje do období britského protektorátu jonských ostrovů a pod staletými náhrobky sní svůj věčný sen námořníci, vojáci, úředníci. Ale i rodinní příslušníci zde pochovaných příbuzných

Kdo z vás sledoval seriál Durrellovi poznává zahradu s vilkou, která si v seriálu zahrála domov rodiny Durrellovy. Vila není volně přístupná a to je asi dobře, za chvíli by si Geryho fanynky odnesli na památku i poslední zrno písku z cesty

Tak si alespoň pod vilou zaplaveme ve stejných vlnách jako hambatý seriálový Henry Miller, opilý Larry, či maminka Durrellová ve svých nových plavkách. A takové ty zvláštní obloukové skaliska pod hladinou - tak ty tam opravdu jsou!

Benátská loděnice. V Kontókali. Ceduli k nim aby jste pohledali, až Velký bratr nás k nim nasměroval. Naprosto úžasné místo na dohled ostrůvku Lazareto, na kterém byla za doby benátské nadvlády umístěno leprosarium

Rudé korfské pivko. Svrchně kvašené, jaksepatří sladko hořké, slušně nachmelené. I našinec si na něm pochutnal. Už se to ti kluci naši řečtí naučili vařit...

Takhle začíná každé moje ráno na Kerkyře. Bágl na záda, pár šestáků do kapsy a nechám se navigovat podle vůně do pekárny. V Liapádes jsou dvě, každá peče jiný chléb - για, ένα ψομί - prohodit pár slov, úsměv...

Tak tento obrázek , bohužel, není dnes tak obvyklý, jako pře několika málo lety. Děvčata si dámskou jízdu užívala, jaja předávala vnučce životně důležité zkušenosti s řízením klasického dopravního prostředku Korfu. Někdo musí udržovat plamen tradice

Přístaviště císařovny Sisi pod Achillionem, na silnici mezi Kerkyrou a Benitses. Hezky udržované s pěknou oblázkovou pláží. Pokud vám tedy nevadí hustý provoz za zády

Pláž Kunula leží v nejjižnější části Kerkyry a je díky své odlehlosti od hlavních turistických destinací nádherně prázdná. Zlatavě oranžový písek, prohřátá voda...

Za celý den jsme na pláži napočítali nějakých 10 lidí, kteří kolem nás prošli špacírem tam a zpátky. Na obzoru vidíte rybářské přístaviště Kunula, ke které vede prašná cesta. Tou jsme k pláži přibyli i my. Pokud chcete v klidu proflákat den-ideální místo

Jezero Antiniotissa, někdy pro nalákání turistů přezdívané na jezero Geralda Durrella. A je fakt, že sem Spiros s malým Gerym zajížděl na jeho výzkumných výpravách a ten je pak popisoval je ve svých dílech jako Liliové jezero

Pláž Antinioti. U této pláže je odbočka k Liliovému jezeru, k němuž se dostanete přes výběžek Ag. Aikaterínis. Pláž Antioniti je plynulé pokračování pláže Almiros, která je přerušena kanálem k napájení jezera mořskou vodou

Od jezera jsme si zajeli k naší kamarádce Venuši. Eva je Moravanda žijící nad Acharavi ve vesničce Priftiátika. Poseděli jsme pod dozrávajícími hruškami, namlsali jsme se panenského olivového oleje z Eviny vlastní sklizně a pokecali o řeckých receptech

Zásobeni úžasným domácím oliváčem od Evy sjíždíme zpátky do Acharavi a přes poledne se usalašíme na konci pláže Almiros. Ta je zvláštní svým břehem tvořeným vrstvami kamenných desek. Je dobré si najít nějaký kanálek, který vás dovede do vody

Zbytek dne strávíme výstupem od vesnice Loútses k jeskyni Megali Grava. Občas nás předjede parta na čtyřkolkách, Mercedes obsazený zmalovanými čůzami východoslovanského typu... Kdyby silnice vedla až k jeskyni, vjely by až do ní

Jeskyně je obrovská díra svažující se do hlubin pod skalním masívem. Nečekejte nějakou oslnivou krápníkovou výzdobu, ale je tu příjemný chládek. Asi jako ve vinném sklépku - a se stejným výsledkem, když se odtud vydrápete do podvečerního vedra

Poslední plavba na gumáku. Na samotný závěr jsme si nechávali výlet kolem našeho milovaného pobřeží u Liapades a jako cíl zvolili pláž Kolias. Tady už byl provoz člunů z půjčoven podstatně hustější, takže jsme ocenili pestrobarevnost našeho člunu

Pláž Kolias je nádherně přírodní a strávili jsme na ní příjemné chvíle při čekání na sluníčko, které se přes mohutnou kolmou stěnu na pláž dostane až po poledni. Miluji to plavání k hranici stínu, která se pomalu posunuje ke břehu

Překvapilo nás, jak kapitáni nájemných člunů proplouvající kolem nás zvedali palce jako uznání za naše veslování. Řekové mají námořnictví v krvi a komu koluje v krvi i mořská voda, ocení dřinu za vesly. Na obrázku je Zátoka Liapádes chvíli před vyloděním

Opět vyrážíme na severozápad a opět zastavujeme v pekařství Melisto kousek od vesničky Dáfni. Mají tu svělé pity - na slano, na sladko, dobré kafíčko a to vše za rozumnou cenu s výhledem do zeleného údolí. Právě si dopřávám Bougatsu me kréma

Pláž Arillas je jedna z těch větších a pokud zaparkujete až na konci nábřeží (dostatečně brzo ráno), máte k dispozici stovky metrů oranžového písku bez servisu. Pláž je vhodná pro rodiny s malými dětmi, dlouhé desítky metrů je vám voda po pupík

Z příkrého písečného svahu nad Arilla vystupují vrstvy pevného jílu, který se vlivem eroze pomalu drolí a co si na sebe nanamatlají naháči, to moře postupně ukládá do jílových sedimentů podél celého pobřeží

Dáváme si od koupání trochu oraz a jdeme se projít přes kopec do přímořského letoviska Ag. Stéfanos. Stezka vinoucí se nad pláží Arillas nabízí uklidňující pohledy do azurově modravých dálav Jónského moře

Pláž pod střediskem Ag. Stéfanos je také hodně dlouhá, ale na náš vkus příliš plná servisu. Každý ubytovací resort si tu zabral pás písku až k vodě a jen barvou slunečníků se odlišují. A taky velké hromady černé mořské trávy na břehu nás odrazují

Jdeme se tedy projít k molu přístaviště, tady je aspoň divoký břeh našemu oku více lahodící

Poslední autovýlet na Kerkyře nás opět dovezl do Sidari, tentokrát jsme zakotvili na jeho východní straně s pevným odhodláním to tady proflákat. Upřímně, tato část Sidari nás zklamala - moře mělké do půli lýtek a dno oslintané sedimenty z potoka

Balíme tedy stan a procházíme Kanál lásky tentokrát opačným směrem. Blíží se poledne a je to znát na zahuštění lidstvem

Nα každé druhé ilustrační fotce v katalogu je Sidari foceno směrem od břehu a bez souvislé řady resortů kousek od břehu a ještě lépe v dobu, kdy u pláží nikdo není. Hezký dojem z tohoto kanálu nám kazila spousta mořské trávy ve vodě

Nemohu si odpustit vložit obrázek prvního kanálu v Sidari pro srovnání s raním klidem a po poledni. Tímto prostředí v Sidari neodsuzuji, každému přeji co je mu milé, ale cílenou propagací a nenažraností Sidari dávno ztratilo své původní kouzlo

Tři týdny utekly jako voda podél Korfského pobřeží a je tu loučení... Dnes známe velkou část Kerkyry jako své sandály a nebudeme tedy bloudit při příštím dobývání nám utajených zákoutí. Για σου, για σου...