Řecko, řecké ostrovy - prohlížeč fotografií

...a hned u prvního odhazuji batoh do houští a jdu se brodit orchidejemi. Takovou krásu hned u silnice jsem vůbec nečekala. Tohle je rudohlávek jehlancovitý.

A sotva opustím olivový háj, čeká na mě pole plné rozkvetlých vlčích máků, které mají tady na Samosu o něco tmavší odstín, než je člověk zvyklý od nás.

Propletu se mezi zahradami ke kapličce Aghios Eleftherios...

A pak kousek za tímhle růžovým keřem zamířím na sever, směrem na Mavratzei. Ale ještě než tam dojdu...

...proženou mě zuřivá psiska u jednoho statku. Nejlepší obrana je v tomto případě útok, a tak za chvilku zdrhají pro změnu psi před mojí trekovou holí a hlasitými nadávkami. Po troše adrenalinu mě uklidní pohled do zeleně...

...cestou ke krásnému kostelíku Aghios Spyridonas nad klášterem Timios Stavros u Mavratzei.

Tady si dávám pauzu a krátkou siestu. Škoda, že je kostel zavřený.

Mavratzei rychle proběhnu, prokličkuji mezi zahradami a začínám stoupat do hor.

Ještě jedno ohlédnutí na jih k Mavratzei - pár domečků a kostel na hřebínku jsou ještě vidět. V dáli vykukují kopce nad jižním pobřežím, vesnice na jejich svahu je pravděpodobně Myli.

Vzadu mezi borovicemi mám vyhlédnutou zkratku, když všechno dobře půjde, budu nocovat u kapličky jižně odtud. Zkratka nicméně přinesla mnohá překvapení.

Cesta se svažuje prudce dolů a slunce se brzy schová za kopce.

Cesta končí u rokle. Od tohohle místa sice ještě kousek pokračuje serpentinou, ale pak zase končí u rokle. Nejhorší ze všeho je, že hlubko dole je vidět cesta, ale jak se na ni dostat? Po hodině marného pobíhání a prodírání se houštím to vzdávám.

Vracím se zpátky na hřebínek s borovicemi, kde nakonec přespím. Místo je to krásné a můj dojem by byl ještě lepší, kdybych ráno nenarazila na ceduli - pozor, vojenský prostor, nevybuchlá munice. V pošmourném ránu fotím rozkvetlé cisty...

...naštěstí jsem se stihla sbalit dříve, než se dalo do deště. Zkratka nevyšla, obcházím tedy celý kopec dokola a taky to stojí za to. Počasí sice nic moc, ale výhledům to na kráse neubírá, i tak je vidět až do Turecka.

U cesty taky leccos kvete, kromě záplavy růžových a bílých cistů třeba kozí brada fialová.

Vítr nakonec rozfoukal děšťové mraky a výhledy se trochu projasnily. V dáli záliv u hlavního města Vathi, město se bohužel schovává za kopečkem.

Potkávám dvě Holanďanky, vyrazily z Mavratzei do Kokkari pěšky a dumají nad mapou, kdeže to vlastně jsou a jak to ještě mají daleko. Už jste za polovinou děvčata, a navíc už to máte celou cestu z kopce ;)

Já nakonec kotvím na noc na kraji ovocného sadu na loučce s modřenci a tořičem Reinholdovým.

Ráno ještě kousek po štěrkové silnici, z ní ale brzy uhybá pěšinka stoupající po svahu Lazarou. Vítr na chvíli rozehnal mraky a já se nemůžu nabažit výhledu na horské vrcholky. Brzy se dostávám na planinku...

...s krásnými výhledy. Je to tak pěkné místo, škoda, že jsem sem nedošla už včera a nepřespala tu.

Mraky se honí sem tam, do toho svítí sluníčko, stezka se vine mezi padlými kmeny stromů i malými borovičkami, dokvétá tu spousta orchidejí...

... a taky pivoněk - pivoňka korálová. A ne, neutekly nikomu ze zahrádky, jsou opravu divoké :)

Znovu se přihnaly mraky.

Na tomhle úseku je krajina zahalená mlhou romantická a snová.

Za chvilku už jsem zase na štěrkové silnici a pokračuji na západ. Míjím fantastickou loučku plnou vstavačů, vrhám se do trávy a zuřivě fotím. Vstavač trojzubý.

Teď vede cesta plus mínus po vrstevnici po severním úbočí Profitis Ilias. Mraky se rozplynuly a výhledy na severní pobřeží jsou prostě boží.

Krásná vyhlídka střídá krásnou vyhlídku, tahle etapa cesty je balzám na duši.

Svah nad cestou je opět plný orchidejí, tentokrát je to vstavač mužský. Zakrátko uhýbám do vnitrozemí a cesta začne prudce klesat.

Krásné ráno po noci u kapličky Aghia Triada. Dorazila jsem dost pozdě a tak jsem místo hledání místa pro stan zakotvila v domečku u kapličky. V noci něco v křoví ukrutně harašilo, moc jsem se nevyspala.

Cesta se vine dolů mnoha serpentinami a podél ní kvetou lány divokých mečíků...

...modřenců, starčeků, sem tam nějaký ten tořič. Třeba tořič střečkonosný.

Většinou se jde dost hustým lesem, jen sem tam je nějaký ten průhled do krajiny. Rozlehlost zdejších lesů mě fascinuje, to jsem vůbec nečekala. Ten kopec uprostřed na obzoru je Bournias nad Spatharei! A mezi tím všude lesy...

První výhledy na jihozápad. Platanos, větrné turbíny nad Marathokampem (ten je schovaný za kopečkem) a tomu všemu vévodí pohoří Kerkis.

Míjím Ydroussu a pokračuji na sever, po cestě, kterou si pojmenovávám "želví". Želv je tu opravdu nepočítaně, jen ty fotky se moc nedaří...

První výhledy na Karlovassi

Brzy přicházím k moc pěknému olivovému háji plnému třezalky a rudohlávku.

Rudohlávek svatý

Krajina se dramaticky proměňuje, je pořád krásná, ale zase jinak. Les vystřídala rozkvetlá makchie, jen sem tam osamělá borovice. Sluníčko připaluje a kousek stínu aby člověk pohledal.

Civilizace. Přicházím ke kapličce u Kondakeiky. Odtud už mířím nejbližší cestou do Karlovassi.

Výborná večeře, pokoj s vyhlídkou na kostel Eisodia tis Theotokou, opulentní snídaně, dokoupení zásob. Karlovassi. Ruiny opuštěných závodů na zpracování kůže, pozůstatky bohaté čtvrti s honosnými budovami, kde kdysi sídlili majitelé továren...

...město nostalgie, tisíce tváří a tisíce růží

Na prodej. Míchačka v ceně ;)

Z Karlovassi se dá na Potami dojít různými cestami. Třeba vyšplhat v Paleo Karlovassi ke kapličce Aghios Isidoros a pak se dát přes kopec s několika jeskynními kapličkami (A. Anargyri, A. Antonios a A. Paraskevi).

Dolů se pak slézá přes staré spáleniště, které je ale už zarostlé bujnou zelení. I sem tam nějaká borovička zmlazuje.

A to už dole vykukuje záliv s pláží Potami a kapličkou Aghios Nikolaos. Krátce se zastavím u kapličky, ale pláž je na můj vkus moc rušná. Koneckonců mám dnes jiný cíl.

Sluníčko už se kloní k západu a na Mikro Seitani ani noha.

Ještě kousek a už budu na Megalo Seitani. Na tuhle pláž se těším moc. Rychle stavím stan pod rozložitým jalovcem a ještě stihnu večerní koupel - skoro potmě.

Dnešní den měl být ryze odpočinkový a koupací, ale počasí tomu nepřeje. Zvedl se vítr, víří vodu i písek na pláži a zásah písečným tornádkem není nic příjemného. A tak vyrážím na průzkum.

Po troše pátrání a bloudění jsem konečně našla kapličku Agios Nikolaos na útesu vysoko nad pláží. Vede k ní pěkná pěšinka, jen to chce dát se na rozcestí u ikonostasu hned doleva a na dalším rozcestí také vlevo.

Zátiší v kapličce. To je taky jeden pěkný rys Samosu. Skoro v každé kapličce živé květy.

Náladovka z Megalo Seitani. Naivně jsem si myslela, že tady budu sama, ale nakonec je tu ještě jedna dvojice. Ráno a večer si zamáváme, ale jinak respektujeme svoje soukromí. Pláž je dost velká, každý stanujeme jinde a během dne o sobě ani nevíme.

Vítr přihnal i mraky a déšť. Sedím pod stanem a poslouchám, jak kapky bubnují na plachtu. Když se zase vyčasí, pozoruji v dálce na moři delfíny. Stálo to za to tu jeden den zůstat.

Ráno jdu pro vodu a cestou ještě nakukuji do kaňonu. Dno je hustě zarostlé, dál se nedá moc dostat.

Dnešní plán je jasný. Dojít přes Drakei ke kapličce Aghios Dimitrios pod horami. Pěšinka z Megalo Seitani do Drakei je jasně zřetelná a i když značení není nic moc (spíš nic než moc), sejít se z ní v podstatě nedá.

Kromě jednoho strmého úseku, kde zamíří kolmo k pobřeží, a vy si říkáte "ještěže to nemusím lézt dolů", není stezka náročná, navíc je cestou řada míst, kde se prostě musíte zastavit, a potěšit tak krásným výhledem duši a odpočinkem tělo.

Poslední prudší stoupání po kamenném chodníčku, pak cestička zakličkuje mezi padlými borovými kmeny, a už je tu štěrková "silnice" do Drakei.

Po té se jednak jde rychleji a pak jsou z ní fantastické výhledy na Kerkis. Posuďte sami. Pak v Drakei doplnit vodu, osvěžit se Mythosem v taverně Omonia a rychle vzůru po štěrkové cestě, která se vine po úbočí hor až do Kalithea.

K noclehu volím místo u kapličky Aghios Dimitrios. Je to sice trochu zacházka, ale moc krásným kusem lesa, nelituji toho.

Opět mě čeká cesta krásným lesem.

Netrvá dlouho a jsem u kapličky Aghia Paraskevi s krásným vzrostlým platanem a vydatným pramenem.

V interiéru kapličky

A v interiéru lesa - je plný orchidejí. Hněděnec zvrhlý.

U kapličky nechávám batoh a vyrážím jen s foťákem a vodou kam? No přece ke kapličce Panagia Makrini :)

Výhledy jsou opět fantastické...

...a jeskynní kaplička kouzelná.

Panagia Makrini

Vracím se dolů, cestou míjím odbočku k vrcholu Kerkis, vhodnou pro kamzíky a horolezce - nic pro mě :)

Užívám si výhledy...

...a skalničky ;) Na stezce mezi kameny kvete iberka.

A to už se mezi stromy objevily bílé domečky osady Kalithea.

Někde ve skalách se ozývají kozy, zvoní zvonečky a haleká pastýř, ale musí být někde výš ve skalách, není vidět ani noha. Ještě rychlá odbočka na vyhlídku - poprvé se objevují ostrovy Fourni - a pak už rychle do vsi a za dalším dnešním cílem...

...kapličkou Aghios Charalambos usazenou ve zlatě rozkvetlých stráních jako bělostná perlička.

Zpátky na silnici, která vede z Kalithea na východ do civilizace. Teď mě čeká pár kilometrů po asfaltu.

Je třeba to brát pozitivně - alespoň půjdu rychleji a ty výhledy...

Navíc to kolem silnice pěkně kvete.

Připozdívá se. Odbočuji na štěrkovou cestu k pobřeží, musím si najít místo k noclehu.

Je krásný večer, měsíc vyhlíží zpoza stromů kouželného olivového háje plného květů... a kamení... a trní... Kde tady mám proboha postavit stan?

Je to tu fantastické, hrozně se mi tu líbí. Ale něco mi říká, že moc snů mě v téhle snové krajině nečeká.

No, nečekalo. Nakonec se mi podařilo najít relativně rovné místo pro stan, ale neodvážila jsem se nafouknout karimatku, aby se nepropíchla, takže jsem spala na šutrech a trní jen na alumatce. Nic moc noc. Ale odměnou mi je krásné ráno...

... v nádherném olivovém háji plném starčeků a rudě kvetoucí ožanky.

Vařím si kávu a lebedím si v teple prvních slunečních paprsků.

Slunce se vyhouplo do korun stromů, nejvyšší čas vyrazit na další cestu.

Cesta se kroutí jako had po jihozápadním pobřeží a jsou z ní, jak jinak, krásné výhledy.

Moře...

Stromy...

Hory...

Krásná cesta, opravdu. Taky u níc všelicos kvete, třeba voňavá levandule.

Krátká odbočka ke kapličce u cesty na pláž Kedros. Kaplička je betonová a vlastně docela ošklivá, vypadá trochu jako z lega. Ale na krásném místě...

...na pozadí hor a oblaků, je to vlastně úplně jedno. Kouzelné místo. Chvíli sedím na zídce, kochám se výhledem na moře a odpočívám.

Na obzoru Ikaria, dole pláž Kedros. Ale na pláž nejdu, chtěla bych dnes dojít co nejdál.

V Paleochori u kapličky jsem doplnila vodu a teď musím bohužel zase po asfaltce. Ale pěkné, panoramatické :)

Kerkis se zahalil do mraků jako do sněhobílého péřového boa.

Dole Paleochori, na obzoru vlevo Fourni, vpravo Ikaria.

Odpočinek u kapličky Aghios Nektarios. Zalezla jsem si do závětří a hřeju se na sluníčku.

Přece nepůjdu dál po silnici. U kozích chlívků odbočuji vpravo na štěrkovou cestu, která stoupá pestrou makchií na vrcholek Giaka.

Je odsud výhled na všechny strany - na Ikarii...

...i na druhou stranu směrem k zálivu Marathokampos.

Směrem k osadě Aghia Kyriaki opisuje cesta velké esíčko fantastickými olivovými háji.

Tady pěstujeme βιολογικώ, herbicidem trávníček a orchideje nehubíme ;)

Někomu hlídají vrata kamenní lvi, jinému branku sádroví zajíci. Efekt je myslím stejný. Agia Kyriaki. Ale muškáty tu mají pěkné, to se musí nechat.

Po zklamání z pláže Psili Ammos a noclehu v olivovém háji u Votsalakie vyrážím směrem k Pythagorově jeskyni.

U kapličky Aghia Irini

Na cestě je dost rušno, trochu mě to zaskočilo. Krajina je ale fantastická a díky žlutě rozkvetlým svahům skoro surrealistická. Dole u kiosku si jako správný alkoholik dám k svačině jedno pivo, ale nahoru nejdu, je tu na mě přece jen dost lidí.

Místo toho spěchám za jiným cílem. Kousek od Marathokampu se v rozbořených zdech starého kláštera...

...urkývá kaplička Aghios Georgios. Chvilku posedím ve stínu révy...

...a pak zamířím kolem kapličky Aghios Petros, příhodně usazené na skále nad roklí, do Marathokampu.

Marathokampos a jeho hlavní atributy - větrné turbíny a kostel Panagia Myrtidiotissa.

Ormos Marathokampou pod Kerkisem

Kousek za vsí zapluju do olivového háje vyfotit si zase něco orchidejí. Na delší čas to budou orchideje poslední, ale o tom později.

Poslední orchidejová a hupky šupky na silnici stopnout si někoho alespoň do Pyrgosu.

Zase mám víc štěstí než rozumu, první auto staví ani ne za dvě minuty a míří až do Spatharei. Na cestu ze Spatharei na Tsopelu po jižním pobřeží jsem se vážně moc těšila. První dojmy slibují, že očekávání budou splněna. Trochu předčasně.

Výhled na záliv Marathokampos a Kerkis jsou vážně působivé.

Náladovka kousek nad Kyrgianni

Zátiší v kapličce Zoodochos Pigi

Z cesty vysoko nad Vergi zahlédnu dole mezi stromy tuhle krásnou kapličku. Vypadá staře, ale je nová, z roku 1999. Rozhodnu se přenocovat u ní.

Kvetoucí granátovník u kapličky

Bude to asi kaplička Aghioi Tris Ierarches :)

Výhled na ostrůvek Samiopoula

Stuholetka jižní

Okáč

Kousek nad kapličkou a bývalým klášterem Aghia Triada je docela vydatný pramen, ale okupuje ho několik velikých sršňů. I když jsem s vodou docela na štíru, netroufnu si k němu ani přiblížit. Musím vydržet až na Tsopelu, už to naštěstí není tak daleko.

Co se mi tu ale vůbec nelíbí a popravdě mě docela zaskočilo, je stav olivových hájů v téhle části ostrova. Vegetace v podrostu je často doslova vysmažená neselektivním herbicidem :( V tomhle byly alespoň pěkné kamenné zídky.

Ještě kousek a budu u odbočky na pláž Tsopela. Pláž mě tedy opravdu nenadchla. Takový trochu smeťáček. Na druhou stranu jsem tu potkala postarší pár moc sympaticých Řeků, kteří tu provozují kiosek a neoficiální kemp. Paní maluje moc pěknou keramiku...

...a vaří moc dobrou kávu ;) Tráví na Tsopele celou sezónu. Po příjemném posezení fasuji na cestu pomeranče a vodu a šlapu zase nahoru.

V jedné z mnoha serpentin mě napadne uhnout z cesty a nacházím krásné místo na nocleh v překvapivě pěkném olivovém háji.

Vyhlídka kousek pod klášterem Evangelistria (zavřeným a podle všeho prázdným)

Přestože to vypadá, že se každou chvilku dá do deště, odbočuji kousek za klášterem doprava, směrem na vrcholek s kapličkou Profitis Ilias. Tady jsou olivové háje zase moc pěkné.

Shora je fantastický výhled. Na vrcholek Bournias nad Spatharei...

...jižní pobřeží a ostrůvek Samiopoula...

...a přes záliv Tigani až do Turecka.

Vracím se zpátky opět přes tenhle krásný olivový háj...

...bohužel nemám moc příležitost ho víc prošmejdit, protože se spouští liják, tak mi nezbývá než pokračovat v cestě.

U pramene na kraji Pagondas doplňuji vodu, už jsem neměla ani kapku. Po výborné večeři v taverně Nikos mířím na jihovýchod, hledat místo k noclehu. To bylo tentokrát náročnější. Olivové háje...

..."vypálené" glyfosátem působí za soumraku pochmurně, při představě, že v jednom z nich budu muset přespat, mi běhá mráz po zádech. Naštěstí po pár kilometrech dojdu k hájům možná jiného majitele, každopádně zeleným :) Ráno sluníčko čaruje...

...a já pokračuji ke kapličce Panagia Varda...

...s prostou, ale pěknou výzdobou interiéru a památkami na zdejšího "asketu" Emmanuli Papatianakise.

Poslední dvě noci před odletem trávím v Ireu, ale nedá mi to, abych poslední den ještě nevyrazila na výlet. Vysoko nad pláží Kyriakou po několika dnech opět olivový háj s orchidejemi...

...krásným výhledem na Profitis Ilias...

...i na jižní pobřeží.