Korfu křížem krážem po vlastní ose

Letos jsme si konečně splnili slib, že se na Kerkyru určitě jednou vrátíme. O 11 let vyzrálejší, s většími nároky na sebe sama. No a protože jsme se rozhodli tentokráte dojet a doplout na Korfu vlastním autem, přibalil jsem i nafukovací člun, rozhodnut plně zúročit své zkušenosti z vodácké Lužnice, nabyté před 35. lety... Nakonec nám počasí dopřálo podniknout pět výletů podél pobřeží a domů jsem odjížděl s naveslovanými 15 km v ramenech. Celkem jsme za těch 21 dnů najezdili po Kerkyře přes 1000 km a našlapali 105 km. Měli jsme na to spóóóustu času provoněného mořem. Občas i deštěm. To jsme pak takovýto nečas brutáně proflákali provozováním gaučinku s Durrellovic rodinou v rukách. A taky s Pavlou. Tedy s jejími povídkami.
Někomu se může zdát, že těch 21 dnů bylo zbytečně mnoho. Přátelé - nebylo. Bydleli jsme u kamarádky Edity v Liapádes a její studio jsme si vybrali jako základnu pro výpady po celém ostrově. Přestože je dnes Kerkyra často brána jako turisticky "profláknutá" destinace, můžete si po celém ostrově najít spoustu krásných místeček, kde budete sami. To, že jsme si sebou vzali vlastní auto, nás nenutilo urvat co největší počet míst během krátké chvíle, strávit tam pár minut, nafotit co se dá a fofrem dál. Naopak - přepnuli jsme se do módu χαλαρά, někam dojeli a tam to prochodili, někdy i dost kilometrů. Občas se mě ani nechtělo vytahovat zrcadlovku, takže až doma jsem zjistil, že mám víc fotek na mobilu než v Nikonu. Takže kvalita nic moc. A kameru jsem tentokrát ani nevytáhl z báglu. Ale co - z mé fotografické paměti ty 3 týdny nikdo nevymaže...
Zážitků z Kerkyry máme spoustu a teď, jak vám je alespoň trochu přiblížit. Asi to bude nejlepší chronologicky. Některá místa jsme navštívili opakovaně, jednou ráno a na člunu, podruhé odpoledne pěšky. Pokaždé bylo jiné světlo a stíny, takže zase důvod to cvaknout do paměti. Přijměte tedy pozvání k prohlídce Kerkyry 2019.