Skyros se špetkou Evie

Skyros je kousek Řecka a Řecko miluji. Po všech těch letech už takovou tou vytrvalou klidnou láskou, která zná chyby a neřeší je, ví, že jsou a budou, a milovaného je třeba přijímat, jaký je, a ne měnit.
Na Skyru podle mýtu ukončil svou životní pouť pádem ze skály Theseus, další postava, která mne díky podle mne geniálnímu knižnímu zpracování provází téměř celým životem. Pravda, možná si to jen vymysleli dávní Athéňané, aby měli záminku ke vpádu na Skyros, ale skálu by tam pro tyto účely měl opravdu impozantní.
Skyros je zatím naštěstí zasažen turizmem poměrně málo, jezdí tam spíš Řekové, z Athén to mají téměř za humny.
Je to vůbec zvláštní dilema vidět, jak turizmus řadu míst válcuje a drtí, a na druhé straně jim i v něčem pomáhá, a zároveň si být vědom, že je toho člověk součástí. Co s tím, asi nezbývá než si říkat, že je to snad hlavně otázkou míry a snažit se tu rozumnou míru dodržovat…?